Článek
Jak moc vás mrzí, že už nejste světovým rekordmanem?
Každý sportovec, který drží světový rekord, by lhal, kdyby říkal, že ho nemrzí, když o něj přijde. Na druhou stranu jsou rekordy od toho, aby se překonávaly, a pro atletiku je určitě dobré oživení.
Jak pozorně jste sledoval Eatonův útok na světový rekord?
Koukal jsem na fotbal Španělsko s Francií a průběžně si aktualizoval výsledky americké kvalifikace. Když jsem to ráno říkal mladýmu (devítiletý syn Štěpán – pozn. red.), reagoval, že to je škoda, ale že ho určitě zase překonám. Když jsem mu odpověděl, že já už asi ne, tak říkal, že se ho tedy jednou pokusí získat zpátky. (úsměv)
Kdy jste začal tušit, že o rekord přijdete?
Před tyčí jsem myslel, že už na rekord Ashton nedosáhne. Pak se díky 530 centimetrům dostal do hry a ukázal, že je bojovník. Oštěp zvládl na úrovni svého maxima a dal si výborný osobák na patnáctistovce. Takhle se bojuje o rekord.
Nakonec padl o pouhých třináct bodů…
To je jeden centimetr ve výšce, jinak ty výkony byly podobné, na konci bych o pár metrů prohrál na patnáctistovce. Je vidět, že překonat ten rekord není legrace.
Přejete Eatonovi rekord? Působí jako sympatický a nikterak namyšlený atlet…
To je pravda, párkrát jsme se setkali a je to skromný kluk. Určitě mu to přeju, i celé atletice.
| Celý rozhovor s Romanem Šebrlem najdete v pondělním Právu. |
|---|
