Článek
Zuzano, nechtěla jste si takový čas pošetřit až do finále?
Hejnová: Neběžte za ní (Britkou Shakes-Draytonovou – pozn. red.), když takhle hezky jede. Běželo se mi dobře, konečně jsem měl někoho před sebou, kdo běžel takové moje tempo, nemusela jsem se s nikým strkat, pro mě ideální běh. Vzhledem k tomu, že jsem neviděla, kdo je za mnou, tak jsem běžela až do konce a nepouštěla to. Nějaké síly zbyly, úplně jsem necílovala. Věřím, že když se bude finále vyvíjet podobně, můžu běžet kolem tohoto času a možná i líp.
Překvapil vás v cíli váš čas?
Hejnová: Hodně, to jsem nečekala. Říkala jsem si, že formu mám a mohla bych běžet kolem 51,50, ale tohle opravdu ne. Asi ani trenér, hezký závod.
Jak jste se cítila během svého semifinále vy, Deniso?
Rosolová: Já šetřila síly. (úsměv) Musím se podívat na video, kdo tam do mě strkal, dostala jsem loktem, musím si to s ní vyřídit, to se nedělá. (usmívá se)
Neměla jste v plánu pokusit se sbíhat z lepší pozice?
Rosolová: Asi jsem tam chtěla být po seběhu trochu lépe. Viděla jsem holky pode mnou, tak jsem trochu přidala, ale přiběhly jsme tam v chumlu, musela jsem obíhat a i tak do mě šly. Nebála jsem se, že Francouzku Gayotovou nedohoním, věřila jsem si na ni, ale stálo mě to zbytečně moc sil.
Překvapilo vás, že jste běžely v semifinále spolu? Bývá zvykem závodníky z jedné země rozdělovat do jiných běhů…
Hejnová: Nemám pro to vysvětlení.
Rosolová: Asi by s námi Švédka Hjelmerová (běžela v prvním semifinále – pozn. red.) neměla šanci. (usmívá se) Většinou závodníky z jedné země rozdělí.
Hejnová: Bylo to asi dané tím, že jsem postoupila z rozběhu z prvního místa a Denča z druhého, tak nás dali dohromady.
Jak si věříte před finále?
Hejnová: To bude zase něco úplně jiného, těžko předpovídat. Na medaile je, budeme bojovat.
Rosolová: Souhlasím, máme na ní. Snad mám lepší formu než v Istanbulu, akorát nebudu mít dobrou dráhu (bude mít druhou – pozn. red.), což je škoda, když jsem běžela rychleji než vítězka prvního semifinále.
