Článek
Užíváte si nyní klidnějšího roku?
Loni to byl úplný extrém, před olympiádou byl velký tlak, u Báry se bralo jen vítězství. Ta sezóna byla hrozně náročná, ale letos to nebude o moc jiné, je mistrovství světa.
Ale bez Špotákové a Klimešové máte na své mužské svěřence víc času.
Loni už jsem si říkal, že bych takhle dlouho fungovat nevydržel. Měl jsem každý den házecí trénink, včetně sobot a nedělí. Z tohohle pohledu jsem teď víc v klidu.
Už jste se s Bárou Špotákovou bavil o jejím pozvolném návratu k tréninku?
Ještě ne, v tuhle chvíli je to zbytečné. Ani jsem se ještě nedostal k tomu, abych ji navštívil. S tréninkem není kam pospíchat, je spousta času. Až řekne doktor i fyzioterapeut, že už je všechno, jak má být, dá se postupně začít. Pro mateřství si Bára vybrala ideální termín. (úsměv)
Sháněl jste informace, jak trénovat sportovkyni, která se vrací po mateřství, nebo vsadíte na své zkušenosti?
Mám zkušeností dost, není potřeba nic zjišťovat. Navíc nepraktikujeme ruský styl, Bára nikdy nelámala činky v posilovně, tu výkonnost neměla vydřenou, i když makala hodně. Nějakou představu toho pozvolného návratu mám, ale vždycky jsme po sezóně mívali delší pauzu a začínali až v prosinci. Může dělat různá stabilizační cvičení na zpevnění, aby se ta pánev dala dohromady, a pak se budou přidávat další cvičení.
Už se těšíte, až se vrátí do skupiny?
Ono se taky může stát, že Bára řekne: „Mně už se nechce.“ Záleží na ní, ale když bude chtít, může zase házet daleko. Letos ve světě zatím ta výkonnost ostatních holek není taková jako poslední dva roky, myslím, že ani na mistrovství světa to nebude žádný zázrak.
Teď se ale soustředíte spíše na mužský oštěp. Jak velký je problém s achilovkou Vítězslava Veselého, kvůli němuž raději vynechal víkendové mistrovství republiky v Táboře?
Má s ní problémy, ale v závodech se to neprojevuje. V neděli ho čeká mistrovství Evropy družstev v Dublinu, tam bude důležité, aby hodil daleko a mohli jsme postoupit. V Táboře by hodil jeden pokus a soutěž zabalil, což nemělo smysl. Takhle se může líp připravit na Dublin.
Ale u Veselého je to dlouhodobější problém.
To je oštěp… Naštěstí je to zatím stabilní, ale když se něco takového rozjede, je půl sezóny pryč. I proto v Táboře neházel, aby se ten problém nezhoršil.
Jak ho zdravotní problém omezuje v tréninku? Nahází toho míň?
Určitě, házíme jednou týdně, víc ne. Ale teď je i hodně závodů, Víťa potřebuje jen doladit, připravený je dobře.
To ostatně v sezóně potvrzuje, pořadí Diamantové ligy vévodí…
Má stabilní formu, jen mu to zatím neulítlo, na to potřebuje chytit správný den. Ale pro mě je důležité, aby zůstal zdravý a byl schopný hodit 85 metrů, i když mu to nepůjde. Právě ta stabilita je nejdůležitější.
Světové tabulky vede Fin Tero Pitkämäki, byť teď musí na operaci se žebrem. Překvapilo vás, jak se letos vzepjal? Ještě loni s vámi částečně trénoval.
To ne, už na soustředění vypadal podstatně líp než loni. Já už ho letos nemohl trénovat, nebyl čas.
Ukončení spolupráce tedy vzešlo z vaší strany?
Já už nechtěl, bylo by toho moc. Ale Tero se vrátil k něčemu, co dělal dřív a v tu chvíli dostane závodník ještě jednu šanci. Zatímco Andreas Thorkildsen se snaží házet úplně jinak, bez kotníku. Je to takový vabank, ale daleko hodit může, když to v sobě má.
Jak zatím hodnotíte výkonnost vašich dalších svěřenců Petra Frydrycha a Jakuba Vadlejcha? Oba jsou nyní daleko od svých osobních rekordů…
Petr vypadal ze začátku líp, ale pak onemocněl, bral antibiotika a neměl energii. Věřím, že se s tím dá něco dělat. U Kuby je to víc faktorů, nemůžu to z něj dostat. Je třeba, aby hlava fungovala. Když v Táboře zachraňovací pokus odhodil čtyři metry před čárou, letělo to za 70 metrů. To je přece nesmysl, náběh má pomáhat přičítat metry, klidně osm nebo deset. Snad to jednou přijde. Jak jsem říkal, že letošní rok je trochu klidnější, tak při sledování Petra a Kuby občas zase tak klidný nejsem. (úsměv)
