Článek
Ve čtvrtek v Ostravě tedy slzy nehrozí?
To doufám! Ale ne, teď už jsem dospělejší, určitě brečet nebudu. Maximálně štěstím. (úsměv)
Bývala jste téměř neporazitelná, to už teď neplatí. Jak se srovnáváte s novou pozicí?
Jsem ráda, že se moje disciplína rozvíjí po celém světě a ukazuje se, že ani pět metrů není tak vysoko. Možná si teď více uvědomuju, jak těžké je být na vrcholu.
Jak dlouho plánujete závodit? Mluvila jste o konci po letošním šampionátu v Moskvě.
Já vím, pořád to měním, ano a ne. Závisí na výsledku v Moskvě, ale taky bych se ráda vdala a měla děti, tak si roční pauzu asi dopřeju. A když to půjde, chtěla bych pak zase vyhrát v Riu.
Už jste vynechala sezónu v roce 2010, takže zkušenosti z návratu k závodům máte.
Tohle bude úplně jiné, když budu těhotná a mít dítě. Mluvila jsem se spoustou holek, které se pak vrátily a některé říkaly, že to je úplně jiný život, tak třeba i mé tělo bude jako vyměněné.
Pořád vás láká navyšovat počet světových rekordů? O ten halový jste letos přišla…
Určitě, to je velká motivace. Než úplně skončím, chci mít všechny možné rekordy.
V tréninku jste podle vašeho kouče Trofimova letos skočila 511 centimetrů, o pět víc, než je světový rekord.
Já říkala trenérovi, ať si to nechá pro sebe, protože to pak určitě nezopakuju v závodě… Jenže Jevgenij byl tak šťastný, že to hned všem napovídal. Příprava na sezónu byla fakt vynikající, pak mě zranění trochu srazilo. Už jsem ale zase v pořádku.
Vaší soupeřkou v Ostravě bude i Kubánka Silvaová, která vede letošní tabulky. Budete ji pozorněji sledovat?
Kdepak, není důvod! Jsem ráda, že skáčou i ostatní holky vysoko, ale ona zatím překonala 490, to není nic velkého. Tolik už jsem skočila dávno.
