Článek
Kdy jste se rozhodl, že budete startovat?
Rozhodli jsme se v úterý, kdy jsem měl trénink i kontrolu na sonu u pana Koláře. Potvrdil, že můžu jet a závod by mi neměl nijak uškodit.
Vy sám ještě cítíte bolest?
Je to trochu citlivější, malinko se to stáhlo, ale v tréninku jsem do všeho šel naplno.
Na jak dlouho vás zranění odstavilo z přípravy?
Tréninky byly trochu improvizované, poprvé jsem házel minulý pátek jen tak lehoučce na trávě, v pondělí už to bylo trochu ostřejší.
Jste teď opatrnější i proto, že za tři týdny začíná mistrovství světa v Moskvě?
Přesně tak. I proto v Monaku nebudu nijak divočit. Pokud se trefím do prvního druhého pokusu, budu zvažovat, co dál.
Ale bojujete o obhajobu vítězství v Diamantové lize. Hrálo v rozhodování roli i to, že by vás Andreas Thorkildsen mohl v Monaku v hodnocení předstihnout?
Ani ne. Ve finále se pak bojuje o dvojnásobek bodů, takže se podle mě stejně rozhodne až tam. Spíš jsem nechtěl mít tak dlouhou pauzu před mistrovstvím světa.
Byla ve hře i varianta startu na nějakém pozdějším mítinku?
Dívali jsme se do termínovky, jestli tam ještě něco bude po závěrečném soustředění v Nymburce, ale žádný závod tam není, i proto jsme se pro Monako rozhodli.
Daly se vám během závodní pauzy dohromady ostatní neduhy jako bolavá achilovka?
Achilovka se úplně uzdravila, možná jsem si i psychicky odpočinul, už nejsem tak unavený a těším se na další závodění.
Věříte si i po zranění na velký výkon?
Formu cítím dobrou, můžu hodit daleko a bojovat o vítězství, ale asi to nebudu hnát na nejvyšší obrátky, do rozběhu nepůjdu jako blázen. Uvidím na místě, může se stát, že pokud by mě to v rozhazování bolelo, vykašlu se na to, mistrovství světa je prioritou.
