Hlavní obsah

Zlomená tyč poranila Kudličkovi ruku, do Moskvy ale už letěl se životní formou

Praha

S parťákem Michalem Balnerem odletěl Jan Kudlička ve středu jako předvoj hlavní části české výpravy pro mistrovství světa v Moskvě. Tyčkaři totiž vstoupí do soutěže už v sobotu ráno.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Tyčkař Jan Kudlička na Memoriálu Josefa Odložila.

Článek
Fotogalerie

Asi jste nad možností letět do Ruska už ve středu dlouho nerozmýšleli…

My si to vyžádali dopředu, když máme kvalifikaci hned v sobotu. Navíc strávíme hodně času ve svolavatelně, vstávat budeme ve čtyři ráno českého času, proto se chceme aklimatizovat.

Ranní vstávání jste si zkoušel už před odletem?

Zkoušel, v úterý jsem už po sedmé vyrážel na trénink. Nejsem ranní ptáče, dopolední kvalifikace jsem si vždycky protrpěl. Ale poslední tréninky před odletem vypadaly skvěle.

Před dvěma týdny jste v tréninku zlomil tyč a poranil si ruku. Už je v pořádku?

Ruku to poznamenalo. V úterý jsem tyč zlomil, na závodech v Londýně to pak bylo špatné, nemohl jsem ani držet tyč a měl jsem i trochu pochroumaná záda. Teď už je ruka dobrá, modřina z dlaně zmizela, pohmožděný kloub na palci už také nebolí.

Před dvěma lety jste zlomil tyč přímo při mistrovství světa v Tegu. Říkáte si, že teď už jste si to aspoň vybral před šampionátem?

To doufám! Stát se může cokoliv, někdo vám do tyčí kopne nebo můžou narazit na stojan, to neovlivníte. Ale ty, s nimiž skáču, jsou snad v pohodě, ta tréninková byla zřejmě vadná.

Jak často lámete tyče?

Naposledy právě v Tegu, kde jsem skákal na karbonových. Pak udělaly nové černé tyče, které snad nejsou tak rizikové. Jedna zlomená tyč za dva roky není tak špatné bilance. (úsměv)

Jak se zlomená tyč podepíše na psychice? Máte pak v podvědomí obavy?

Když ji zlomíte a pak v tréninku můžete pokračovat, je to super. Já nemohl tyč držet, tak to další závod poznamenalo, ale v hlavě jsem žádný blok neměl. Musíte jít do každého skoku naplno, jinak nic neskočíte.

Říkal jste, že poslední tréninky před odletem byly skvělé. Forma tedy graduje?

Přesně tak. Letos jsem snad osmkrát skočil přes 570, teď i v tréninku 575, což je můj tréninkový osobák. Když jsem loni takhle dal 561, v závodě z toho bylo 573.

Čistě matematicky to tedy vychází teď na 587 centimetrů.

To by bylo super, ale takhle to přepočítat nejde. Letos jsem na tom fyzicky líp, tak i v tréninku skáču na tvrdších tyčích. Ale kdyby přibylo deset centimetrů, bylo by to skvělé.

To už by mohla být hranice medaile, nebo čekáte, že více soupeřů naskáče přes 590?

Může se to stát, ale moc tomu nevěřím. Těžká bude už kvalifikace, kluků, kteří letos naskákali přes 570, je strašně moc. Kvalifikace bude těžší než finále.

Reklama

Související témata: