Článek
Co vás ještě do sobotní kvalifikace výškařů v Madridu čeká?Teď už jenom, jak já říkám, krokodýlí trénink - ležení a čekání na formu.
A co čekáte vy od sebe? Byl bych zklamaný, kdyby medaile nevyšla. Taky chci skočit nad 230.
Očekává se, že si to o medaile rozdáte vy, Rus Rybakov a Švéd Holm. Na jakých výškách se podle vás bude rozhodovat? Myslím, že první postupná výška nad 230 na úvodní pokus zajistí medaili. Určitě musím skočit líp než v posledním závodě v Německu, kde jsem dal 227, ale na ten závod jsem se nijak nepřipravoval. O medaili se ale podle mě může rvát i Rus Dmitrik, který skočil na začátku sezóny 234 a pak se někam uklidil.
Před týdnem byl v Česku kubánský světový rekordman Sotomayor a říkal, že jste šikovný, ale na jeho výkon 245 cm nemáte. Četl jsem to. Ale všechno se odvíjí od zdraví. Já ještě nedělám dřepy se čtyřistakilogramovými činkami jako on. Po fyzické stránce jsme oba úplně jiní.
Čím to, že se letos skáče výrazně výše než vloni? Je to zvláštní, taky si říkám, že logicky by všichni měli mít nejlepší formu na olympiádě, a ne půl roku po ní. Třeba si hodně lidí řeklo, že někteří výškaři budou mít poolympijskou sezónu odpočinkovou a oni že do toho vletí teď naplno. A Rybakov v Aténách neuspěl, tak ho jeho otec honí teď.
Je na syna hodně přísný? Je to takový Rusák... Když Rybakovovi nevyšel pokus v Budapešti, tak na něj začal řvát. Kdyby takhle někdo křičel na mě, tak už nic neskočím. Občas ho prý při závodě i profackuje. Přitom je Rybakov hodnej kluk. Ale když my si dáme steaky a pivečko, on tam sedí v koutě a musí jíst brokolici.
Dáte si v Madridu večer před závodem zase svou obligátní třetinku piva? Určitě, už se mi to několikrát osvědčilo. Škoda, že s námi nejede Adam Ptáček, ten by šel taky. Kdyžtak za něj zaskočí trenér...
Co jiného vám v Madridu vyplní volné večery? Beru si s sebou laptop na hry, už jsme se domlouvali s Tomášem Janků, že dáme nějaké střílečky.
Nedávno jste se rozešel s tyčkařkou Jiřinou Ptáčníkovou, nevrátíte se k sobě s vaší bývalou partnerkou dálkařkou Denisou Ščerbovou? Už se stalo. Jiřina bydlela daleko a dojíždět 400 kilometrů nebylo ono. A pak tak nějak vyplynulo, že se k sobě s Denisou vrátíme, i když jsem nad tím dlouho uvažoval. Ale blbě se mi o tom mluví.
