Článek
V Paříži 2011 jste slavil zlato, s jakými ambicemi se postavíte na start letos?
Znáte mě, musím nad sebou mít bič velkého cíle. Měl jsem ho i loni v létě v Curychu, kde nikdo nečekal, že se dostanu do finále a skončím pátý, ale podařil se mi návrat snů. Teď budu před domácím publikem a věřím, že se tu může udát velký příběh.
Ani letošní halovou sezónu se vám nevyhýbají zdravotní trable. Teď už jste fit?
Bolístky jsou pryč, trochu cítím tu neoperovanou achillovku, s níž jsem měl problém na soustředění v Nymburce. Jel jsem za doktorem Müllerem-Wohlfahrtem, který udělal zázračnou léčbu homeopatiky, a pondělní překážkový test dopadl dobře.
Musel jste si ale dát pauzu od závodů. Nebudou vám chybět?
Chybějí, ale i když jsem přišel o dva závody, nezastaví mě to před tím, co chci dokázat.
V evropských tabulkách jste letos až patnáctý, znamená to něco?
To mě vůbec nevzrušuje. Mám čas 7,70, když jsem v Chemnitzu vypouštěl závěr rozběhu, mohlo to být 7,66 a hned bych byl v tabulkách osmý. Trenér říká, že se tu dá běžet 7,55, což si myslím, že medaili brát bude.
Největší favorité se ale rekrutují z řad francouzských překážkářů.
I ten, kdo přijede na mistrovství Evropy neporažený za celou sezónu, dokáže zakopnout na šesté překážce a může vyhrát někdo jiný (Svobodovi se to stalo na ME 2010 v Barceloně - pozn. red.). Tady je cíl se dostat do finále a tam se může stát cokoliv.
Když budete ve finále, poběžíte tři závody za den, což jste dlouho nezažil.
Nebyl čas se připravit, mám z toho strach, je toho dost. Ale všichni budeme mít stejné podmínky, snad se budou bát všichni.
