Článek
Opravdu zvládáte třetí pokusy bez nervů?
Třetí jsou v pohodě, horší je, když to člověk shodí, pak už není cesty zpět. Třetí pokusy mi relativně jdou, jen mě trochu mrzí, že si neodpustím tyhle patálie. Ať je to finále nebo kvalifikace, vždycky musí být něco na třetí, což není dobře. Naštěstí se mi to daří skákat, takže to ze mě na 560 spadlo, 570 už bylo dobrých. Potřeboval jsem dobít kredit. Vyhrála hlava nad tělem, nešlo to hladce, ono 24 kluků v jednom sektoru v hale, to je jak na bojovém poli…
Od kolika jste na nohou?
Vstával jsem v 6.20, na to člověk také není zvyklý. Na kvalifikace se nedá moc připravit, je to úplně jiný závod, jen dvakrát v roce. Všechny Diamantové ligy jsou večer, to je pohoda. Ale že jsem musel skočit 570 na finále, to je peklo, ukazuje se, že je jedno, jestli to je olympiáda nebo halové mistrovství Evropy.
Jak teď do finále zregenerujete?
Půjdu se najíst, zajdu na masáž a natáhnout se. Naštěstí se v sobotu závodí večer a já jsem antiranní ptáče, už večer usínám se stresem, v kolik musím vstávat. V noci se třikrát vzbudím, koukám se, kolik mám ještě času…
Pata, s níž jste měl během sezóny trable, vás nezlobila?
Musím zaklepat, je dobrá. Nevěděl jsem o ní, počítám, že vydrží, že už se to nevrátí.
Až na třetí pokus uspěl na své základní výšce 570 centimetrů i světový rekordman Renaud Lavillenie. Říkal jste si, že by největší kandidát na zlato mohl odpadnout?
Nebyl daleko od vyřazení. Já mu přeju, přece jen která disciplína se může pyšnit, že má nejlepšího atleta světa, který vzal světový rekord Bubkovi. Pro naši disciplínu je strašně dobře, že tu je, nicméně kdyby nepostoupil, byla by o místo větší šance…. Kdo tady vystřílel baterky a náboje, může se stát, že medaile nebudou daleko.
Vy jste si náboje nevystřílel?
Nešlo to zadarmo, ale energie v té hale je neskutečná. Divákům obrovský dík.
