Článek
Berete jako odměnu za své výkony, že si zazávodíte na jednom mítinku s Boltem a dalšími esy?
Beru to jako odměnu i za mistrovství Evropy v Curychu, po němž mi manažer Juck nabídl zařazení chůze na mítink. Jsem mu vděčná, že můžu být součástí takové akce.
Byla jste se na Zlaté tretře někdy aspoň podívat?
Nikdy, většinou jsme v čase mítinku byli na soustředění, obecně jsem v Ostravě moc nezávodila, teď to bude na vítkovickém stadiónu moje premiéra.
Novinkou pro vás asi bude i závod před patnácti tisíci diváky…
Určitě. Doufám, že přijdou už na náš závod na konci předprogramu. Ale není proč být nervózní, i když tlak trochu bude, já mám hrozně ráda domácí publikum.
Když jste absolvovala na dráze svůj poslední chodecký závod, byl z toho juniorský světový rekord a zlato na šampionátu v americkém Eugene. Na jaký čas si věříte teď?
Já trojku šla naposledy v mládežnických kategoriích. Určitě bych ráda vyhrála a důležitý bude pro mě i čas. Těžko se mi to odhaduje, ale výkon pod dvanáct minut by mě hrozně potěšil.
Tři kilometry jsou pro vás téměř sprintem, jste zvyklá na delší trati.
Dá se říct, v porovnání s dvacítkou je to něco jiného, jde se od začátku naplno. Určitě nám zapadá do tréninku, vyzkouším si rychlé tempo, které se pak může hodit v závěru dvacítky. Jen je třeba si dávat pozor na techniku, aby ji člověk zvládal koordinovat ve svižném tempu.
Mimochodem, v Chile už šly ženy i závod na 50 kilometrů. Ten si umíte představit?
Trénuju ve skupině se dvěma kluky, kteří se padesátce věnují. Tréninky jsou podobné, největší problém by pro mě byl udržet hlavu, abych to nenapálila. Na padesátce se šetří síly na závěr, já jsem závodní typ, asi by mě to úplně nebavilo. Mám s tím problém i na dvacítce…
V úvodu sezóny jste byla trochu unavená z nabitého programu. Podle vašeho nedávného českého rekordu na dvacítce už jste zase v dobré pohodě.
Přesně tak. Byla jsem docela unavená, ale jsem ráda, že jsme si s trenérem ověřili, jak jsem připravená. Za zlepšení jsem ráda, i směrem k olympiádě bylo třeba čas posunout.
