Článek
I on třetím pokusem v kvalifikaci překonal limit potřebný pro finále a byl přesvědčený, že podle pravidel. Jenže rozhodčí byli proti a Vadlejch skončil bez finále. Tak jako Železný v roce 1991 při světovém šampionátu v Tokiu…
Žádná panika
Čtyřiadvacetiletý Vadlejch prožíval životní sezónu, výkonnost stabilizoval daleko za hranicí limitu 83 metru. První dva pokusy kvalifikace mu ale nevyšly. „Pořád jsem si věřil, nepanikařil jsem,“ popisoval pocity před hodem poslední naděje.
„Při něm jsem si v té rychlosti lehce zvrtl levý kotník, což mě katapultovalo na zem. Snažil jsem se tělem co nejvíc zastavit před čárou, abych šel vrškem sice přes, ale tělo zůstalo na zemi. Myslím, že se mi to povedlo, i hlavní rozhodčí říkal, že jsem nepřešlápl,“ popisoval.
Pokus by na finále stačil
Jenže nahoru vyletěl červený praporek. Vadlejch si okamžitě vyžádal přeměření, oštěp doletěl na 83,93 m, což by byl jasný postup, jenže tento výkon nikde zapsán nebude.
Česká výprava podala protest, rozporovala, že by se Vadlejch dotkl prstem a kolenem čáry. Jenže marně. „Takhle hororový scénář jsem neplánoval. Věděl jsem, že jsem na tom dobře, snad jsem to i potvrdil,“ litoval český oštěpař v momentě, kdy ještě neznal výsledek protestu.
„Trenérovi taky pokus neuznali, i když i po zpětném prozkoumání bylo vidět, že to přešlap nebyl,“ vzpomněl si na Železného obdobně hořký příběh…