Rubriky:

Atletika

Lidi budou lhát a krást. Jde o to jim ustřihnout křidýlka, říká Železný o dopingových kauzách

9. ledna 2016 12:15 - Praha

Šéfuje Zlaté tretře, mítinku, jenž do Česka každoročně vábí atletická esa. Je ředitelem České olympijské nadace, která za tři roky pomohla devíti stovkám dětí ze slabších sociálních poměrů. Nejvíc času ale trojnásobný olympijský vítěz a oštěpařský světový rekordman Jan Železný dál tráví na stadiónu se svými svěřenci a s cílem uspět na olympiádě v Riu.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Zůstala po loňském ochodu Barbory Špotákové vaše skupina s Vítězslavem Veselým, Petrem Frydrychem, Jakubem Vadlejchem a Jaroslavem Jílkem beze změn?

Ano, skupina už je tak velká, že to jde těžko stíhat. Teď v Nymburce začíná hlavní příprava.

Už v prosinci jste byl se skupinou na Kanárských ostrovech, kde jste se potkal i s tenistkou Petrou Kvitovou.

To byla náhoda, že zrovna taky jeli do střediska La Santa. Tolik jsem ji neznal, překvapila mě. Je fakt dobrý člověk, má svůj charakter, byla s ní sranda.

Nelákalo vás zahrát si s ní aspoň set? Také jste vášnivým tenistou.

To bych si ani nedovolil. Sice by mě to lákalo, ale měla tam kondiční přípravu. Vím, že raketu s sebou měla, asi hodinu hrála s lidmi z La Santy. To by mě nebavilo jít si pinknout čtyři míče, ale jí by zas nebavilo jít hrát se mnou tenis. (úsměv) To dokážu pochopit.

Už dříve jste prohlásil, že máte sen, jak se tři vaši svěřenci postaví spolu na stupně vítězů. Pořád je ten sen živý?

Člověk má snít. To procento je úplně mrňavoučký, ale proč by se to nemohlo stát? Spíš jde o to, jestli tomu věří ostatní. Výkonnostně na to mají, jde o to, aby ten klíčový závod v roce zvládli hlavou. To se mohlo stát i na mistrovství světa, ale dopadlo to špatně. Dívám se na jejich reálné možnosti a kromě Víti jsou daleko výš, než zatím prokázali.

Série kvalifikačních vyřazení u Frydrycha i Vadlejcha už musí být deprimující.

Musí se to v nich hodně zlomit samo. Samozřejmě jim můžou pomáhat i jiní lidé, já nějaký extra psycholog nejsem. Nebo možná spíš dokážu psychologicky lépe poradit někomu, s kým nepracuju. Spousta lidí vás může přesvědčovat, ale vy musíte věřit sami sobě. Někteří se tak narodili, jiní se k tomu dostávají postupně. Petr to v sobě kdysi měl, když si ho vezmu jako mladého, kdy udělal na mistrovství Evropy do 23 let medaili, pak byl na mistrovství světa, bojoval v Diamantové lize. Něco se zlomilo a potřebuje svoji důvěru najít zpátky.

Nejkratší dobu je u vás ve skupině Jaroslav Jílek, jenž už vloni hodil za 81 metrů. Může promluvit do bojů o nominaci na vrcholné akce?

Když jel Víťa poprvé na olympiádu, hodil před ní 79 metrů, ale jiné oštěpaře jsme neměli. Jarda může s 81 metry v uvozovkách sedět na zadku, protože to nestačí. Já Jardu znám odmala, ale nikdy svůj talent nemohl dostat ven. Pro mě byl svým způsobem projekt.

V jakém smyslu?

Aby se ukázalo, že i když je člověku už kolem pětadvaceti, tak pokud dostane podmínky, může se dostat úplně jinam. A to by měla být i směrem ke svazu nebo státu určitá ukázka, co musíme udělat. Jestli chceme držet úroveň, musíme ty lidi vyhledat a dát jim podmínky. Jinak přijde velká krize. Když se podíváme na ročníky lidí, kteří jsou třeba na olympiádě schopní být do osmého místa, nastane velký problém. Musíme věřit v zázrak, že zase někdo skočí a bude dlouhodobě vozit medaile, ale já tam teď upřímně nikoho takového nevidím.

Jak vidíte vy svou trenérskou kariéru? Budete pokračovat i po Riu?

Uvidíme… Je to náročná práce, na druhou stranu mě oslovuje. Kluci jsou dobří, hezky se mi s nimi spolupracuje. Pomáhají mi udržet mladou mysl a já zase od nich mám zpětnou vazbu, že uznávají, co jsem schopný pro ně dělat.

Změnil fungování skupiny loňský odchod Barbory Špotákové?

Nemělo to zásadní vliv. To se stává, odejít může trenér nebo závodník. Vždycky tam musí být důvěra, to je základ.

Než Špotáková přešla do vaší skupiny, před vrcholnou akcí jste jí občas radil s technikou. Může nastat podobný scénář teď, když se vrátila k Rudolfovi Černému?

Nevím, to se uvidí. (úsměv) Nechci se nechat tlačit do zbytečných odpovědí, někdy je všechno jinak, jako když si přečtu, že jsme se rozešli kvůli Africe a dlouhodobému soustředění.

Co byla tedy příčina?

Nechci to rozebírat, ale Afrikou to nebylo. Dva měsíce jsem po nikom nechtěl, to by bylo zbytečné. Já ale Báře fandím, protože česká atletika potřebuje výrazné osobnosti, a ona je schopná medaili udělat. Věřím, že její potenciál je za 67 metry a ostatní tak daleko podle mě házet nebudou. Nevěřím, že ženský oštěp vyskočí vysoko, jako se stalo u chlapů. A myslím, že s Rudou je to nejrozumnější varianta, znají se.

Lákalo by vás ještě trénovat nějakou ženu? Zdá se, že mezi dívkami je nyní v Česku u oštěpu větší potenciál než u kluků…

Určit není problém, že bych holky nechtěl. Ale když chcete házet s každým zvlášť, víc než čtyři lidi nestíháte. Tihle kluci můžou bez problému další olympiádu závodit, ale je fakt, že budoucnost v ženském oštěpu je teď větší, třeba Nikol Tabačková… Někdo říká, že je malá. Ale je šikovná a já říkám, že bude dobrá.

Atletika má za sebou těžký rok a podle všeho není všem kauzám konec. Jak vás to jako člověka, který svůj život s atletikou spojil, trápí?

Je to z podstaty velký problém. Že mělo Rusko nějaké dohody, je strašidelné. Ale uplatnění kolektivní viny je blbost. Věřím, že Rusko pojede na olympiádu a kontrol bude daleko víc. Na druhou stranu je strašně pozitivní, že to všechno vyšlo ven a je tu nový prezident s vizí. Jiná otázka je, proč to vzniklo. Jestli i WADA nemá máslo na hlavě. Mně vadí, že testy stojí strašné peníze a má je pod rukou jenom pár laboratoří…

S další zprávou WADA přijde 14. ledna, její závěry mají být opět závažné.

Proč ne, ať to vytáhnou všechno. Zároveň musím říct, že atletika má kontrol hodně, jiné sporty o ní teď říkají to nejhorší a samy tolik testů nedělají. Doping tady byl a bude. Lidi budou lhát a krást, jde o to jim co nejvíc ustřihnout křidýlka. Myslím, že i WADA by měla na sobě daleko víc pracovat. Kdysi mi říkala doktorka, která se vyznala v biochemii, že vzorky moči jsou hodně slabé. Už jsou metody, kdy se z mumie dokáže určit, co kdo kdy jedl a že byl otrávený arsenem, možná by se mělo vyvíjet něco lepšího…

Jak se díváte na přesuny medailí dopingových hříšníků třeba po deseti letech?

Já říkám rozhodně, že to je lepší. Sice sportovci, který byl čtvrtý, seberete možnost být na výsluní, nebude mít ten zážitek, ale spravedlnost zafunguje aspoň s tou zpětnou vazbou. Má to i ekonomické dopady. Když je můžou za dva tři roky chytit, přece jenom v mysli těch lidí, kteří by do toho šli, to vyvolá dojem, že asi to nemá cenu.

Jenže někdy si k medaili pomůžou sportovci, které pak chytli třeba o rok později…

Já vím, je to vždycky složité a je polemika, jestli by se nemělo trestat doživotně. Z mého pohledu je to taky nesmysl. Někdo může udělat chybu a má právo dostat druhou šanci. Jen ji nemají dostávat lidi, kteří by byli schopni to dát třeba dětem. V Německu zavedli, že je to kriminální čin, s tím naprosto souhlasím.

Jste rád, že zrovna oštěp nepatří k disciplínám, v nichž se doping objevuje nejčastěji?

Zase to není tak, že by byl vždycky stoprocentně čistý. Nějaké případy byly, já taky některým lidem nedůvěřoval. Když se to otočí, spousta lidí řekne: Je divný, že Železný hodil 98 metrů…

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika