Hlavní obsah

Konečně, jásal stříbrný Staněk. Oslavy? Trochu se bojím, smál se

Bělehrad

Jeden z nejkvalitnějších koulařských závodů evropské halové historie má i svého českého hrdinu. Pětadvacetiletý Tomáš Staněk v Bělehradě dopoledne prolomil kvalifikační prokletí a večer předvedl nejdelší vrh své kariéry: 21,43 m. Výkon, který nestačil jen na Poláka Konrada Bukowieckého.

Foto: Marko Drobnjakovic, ČTK/AP

Český koulař Tomáš Staněk bral ve finále HME v Bělehradě stříbro.

Článek

Hřeje vás, že už nejste jen mužem mítinků, ale také velkých závodů?

Konečně! Ani jsem nepotřeboval psychologa a snad už ani nebudu. Ze začátku jsem se s tím pral, pořád protahoval tříslo, které mě tahalo už z kvalifikace, některé pokusy byly nepovedené, a jak jsem moc chtěl, noha mi vylítla do strany. Věděl jsem, že na velké metry mám, ale nemohl jsem se s tím srovnat. A pak přišel osobní rekord.

Výkon z páté série vám zajistil vaši první velkou medaili.

Věděl jsem, že když jsem to takhle vyšťouchl, poletí to. A koule letěla suprově. Doufal jsem, že mě Storl ještě nesesune, protože stříbrná se mi líbí mnohem víc.

Bukowiecki se svým čtvrtým nejlepším výkonem evropské historie 21,97 byl dnes asi nedostižný.

To jsem si říkal, že je nedosažitelné, tohle jsou neskutečné metry, které předváděli v poslední době jen Američani. To nevím, co bych musel udělat, já se soustředil na 21 metrů a nevázal se na cizí výkon, abych nebláznil jako na začátku, to by byla cesta do pekel.

Bylo náročné zvládnout kvalifikaci a finále v jeden den? Dosud jste takový závod nezažil.

Nezdá se to, dopoledne to byly dva pokusy, ale člověk se rozcvičí, pak čeká… Svalům to dá zabrat, ale Albi (fyzioterapeut Pavel Albrecht) mi vyklepal nohy, dal jsem si ledovou sprchu. Když Láďa na pokoji usnul, byl jsem trochu chcíplej, ale pak jsme šli na kafe, koupili si količku a všechno bylo fajn.

V polovině závodu to vypadalo, že si boj o bronz rozdáte právě s vaším tréninkovým kolegou Ladislavem Prášilem…

Věděl jsem, že potřebuju hodit za 21 metrů a tím bych vyšoupl Láďu. Ale on už má dvě medaile. (směje se) Na to se nehraje, je to sice kámoš, ale ve finále je soupeř.

Teď vám jako zkušenější medailista může poradit s oslavami…

Toho se trochu bojím… (úsměv) Když ještě přibyly další medaile, včera měl Peťan (Svoboda) bronz a čeká na nás. To asi bude něco.

Pak začne příprava na léto, na mistrovství světa v Londýně bude konkurence ještě o dost vyšší…

Už vloni jsem říkal, že házet kolem 21 metrů je základ. Koule šla hrozně nahoru, před čtyřmi lety stačilo na medaili 20,29, dnes je to o metr jinde. Konkurence jde nahoru, asi je to dobře pro sport, blbě pro nás.

Reklama