Článek
Letošní rok byl vaším atletickým vzkříšením po třech letech bez finále na velké akci. Přemýšlel jste během toho neúspěšného období, že byste atletiky nechal?
Každý rok. Vždycky, když se nezadaří, tak si člověk říká, jestli to má cenu. Ale úspěch většinou tví v tom, že vytrváš. Samozřejmě občas nestačí ani to, ale někdy se to povede.
Když přišlo to období pochybností, od čeho jste se odrážel?
Od toho, že jsem věřil, že jsem ještě neprodal všechno, co jsem mohl. Samozřejmě mě vždycky nahlodávalo, že mám spoustu zájmů i mimo závodění, takže by pro mě nebyl zas takový problém se na to vykašlat. Ale pak jsem si řekl, že trénuju tak dlouho, že to někdy musí přijít.
Hrál v tom, že jste zůstával u atletiky, roli i váš otec-trenér?
Ne. Já se vždycky řídil hlavně podle sebe.
Takže nad sebou nepotřebujete pevnou ruku?
Zrovna táta není takový typ. Tu pevnou vůli musí mít vždycky hlavně ten sportovec. Jak se říká: Můžeš koně dovést k vodě, ale napít se musí sám.
Když vám před letošním mistrovstvím Evropy hrozilo vyřazení z Dukly, působil jste vyrovnaným dojmem, i po vítězství na Světovém poháru jste klidně říkal, že z toho neděláte diskotéku. Byl jste vždy takový, nebo to přišlo s věkem?
Každý člověk má po úspěchu tendenci se měnit. Já, když jsem v mládí udělal první úspěch (bronz na halovém ME 1998 - pozn. red.), hned jsem se zranil, takže na to u mě naštěstí nedošlo. A už na to ani nedojde, protože teď to beru jako vyvrcholení své práce a důkaz, že jsem ji dělal dobře.
Jste i v civilním životě klidnějším člověkem, než jste byl třeba ve dvaceti?
Já myslím, že jsem byl vyrovnaný i ve dvaceti, ale za tu dobu se stala spousta věcí, které mi ukázaly, že jsou i důležitější věci než atletika, i když je to moje práce.
Takže vás rozčilí spíš věci, které se sportem nesouvisí?
V 99 procentech dokážu zůstat nad věcí.
A to jedno procento?
To je pak průšvih. (smích)
Říká se, že s úspěchem se na člověka nabalí spousta známých, kteří se k němu přestanou hlásit, jakmile se nedaří. Poznal jste tento efekt?
V určitou chvíli se k vám hlásí lidé, kteří chtějí být s vámi vidět, když máte úspěch. Ale já díky tomu, že jsem byl chvíli nahoře a pak zase dole, vím, kteří lidé to myslí upřímně.
Můžete si teď díky finančním ziskům z letošní sezóny dopřát kvalitnější přípravu na příští?
Samozřejmě, s dobrými výsledky přicházejí i lepší podmínky na trénování. Když se nedaří i z těch horších podmínek se dá udělat úspěch, ale takhle se dá samozřejmě udělat lepší příprava.
Můžete to konkrétněji porovnat?
Dá se říct, že mám od atletického svazu a Dukly třikrát víc prostředků na přípravu. Dá se z toho zaplatit kvalitnější soustředění nebo další navíc. Také se dá domluvit sparing, aby s vámi někdo mohl jet, trénovat sám nikoho moc nebaví.
Po sezóně jste byl s přítelkyní na dovolené v Egyptě, dostal jste se i k potápění?
Ne. Před dvěma lety jsem měl pneumotorax, tak jsem se ještě bál, ale v zimě už bych se chtěl pod ledem zase potápět s vodní záchrankou, které jsem členem.
Chystal jste se i na seskok padákem, už na něj došlo?
Před vojenským výcvikem ve Vyškově jsem si s klukama z Prostějova skočil. Luxusní zážitek.
Zopakujete si to?
Určitě. Teď si domlouvám výsadkářský kurz, kde bych se chtěl naučit skákat z letadla a vrtulníku. Až bude víc času, tak se na to vrhnu.
