Hlavní obsah

Střelci prožili rozpačitý rok

PRAHA

Za rozpačitý lze označit rok 2003 z pohledu české sportovní střelby. I když z evropských a světových šampionátů přivezli čeští reprezentanti 23 medailí (11 zlatých, pět stříbrných a sedm bronzových) a k tomu dalších 15 získali na akademickém MS v Plzni, nelze zdaleka mluvit o spokojenosti.

Foto: internet

Ilustrační fotografie

Článek

Na evropských a světovém šampionátu v Plzni, Brně, Nikósii a Göteborgu nezískali jediné účastnické místo na OH. Z pohledu nejsledovanějších disciplín skutečně zazvonil jen bronz Miroslava Januše v běžícím terči ve vzduchovce ze Švédska.

Tenk ve všech finále

Ostatní medaile mají buď punc naděje, protože jsou juniorské, nebo jsou z neolympijských disciplín a jejich hodnota je z pohledu OH, a tudíž i přidělovaných financí, nízká. Januš znovu potvrdil, že stále patří k absolutní světové špičce.

Martin Tenk vyhrál v tomto roce tři závody SP v libovolné pistoli, uspěl i v jeho finále a na kulovém i vzduchovém ME nechyběl ve finále. Příslušnost k absolutní světové špičce potvrdil i ve vzduchové pistoli.

Osmička pro Atény

Do olympijských Atén bude moci česká střelba vyslat příští rok osm reprezentantů, což je velmi solidní počet. Postarali se o ně Miroslav Januš a Tomáš Caknakis v běžícím terči, Martin Tenk a Lenka Hyková v pistoli, Kateřina Kůrková, Tomáš Jeřábek a Václav Bečvář v puškách a Jan Sychra v brokové disciplíně skeet.

Zatímco pistolářka Lenka Hyková měla štěstí, že jí po dopingové diskvalifikaci dvou soupeřek spadlo účastnické místo do klína, Milanu Machovi, Lucii Valové, Adéle Sýkorové (pušky), Martinu Podhrázskému (rychlopalba), Jiřímu Gachovi, Davidu Kosteleckému či Ivě Pilařové (broky) chyběly k tomuto cíli buď jeden terč, jediný bod, nebo doslova milimetry.

Výměna je možná

Vedení světové střelecké federace vyslalo jasný signál, že na rozdíl od minulosti nebude těm zemím, které mají nějaká účastnická místa, přidávat další z tzv. divokých karet. Rozhodnutí je to nelogické z pohledu kvality střelců, kteří je dostanou a skutečně se OH jen zúčastní. Na druhou stranu potřebují střelci pro zachování svojí účasti v programu OH co nejvíce účastnických států.

Česká střelba by nepochybně kvalitně využila ještě alespoň jedno místo ve skeetu a trapu a jedno v ženské pušce. Může však měnit místa v rámci těch, která získala, protože ta patří zemi, nikoliv konkrétnímu střelci. Na OH nemusí jet ten, kdo místo vystřílel, ale momentálně nejlepší.

Zvítězí zdravý rozum?

Přímo se tak nabízí varianta, aby místo ženské pistole, v níž jsou menší naděje na dobré umístění, dostal místo v trapu David Kostelecký, který už prokázal, že velké soutěže zvládá a byl i ve finále na OH v Sydney.

Záruku ale nedá nikdo. Tato varianta je však "choulostivá" z pohledu resortů. Armáda má pět míst a o jedno by přišla. Vnitro má v tuto chvíli tři místa. Zájmy resortů jsou pochopitelné, ale měl by zvítězit zdravý rozum a společný zájem na úspěchu české střelby, protože z něho by pak profitovali všichni. Poslední slovo by pak mělo mít vedení reprezentace, tedy český střelecký svaz.

Změny a odpovědnost

Vedení reprezentace na svazu však v rámci dobré spolupráce s resorty nechce "tlačit na pilu", navíc samo řeší problémy, které má v některých disciplínách. Po změně volá situace v pistolových disciplínách, zejména u žen, které padají do podprůměru a trenér sám odstoupit nehodlá.

V brokových disciplínách je situace rovněž velmi vážná, ba ještě horší. Do konce olympijského cyklu zřejmě nedojde k výrazným změnám. Na jednu stranu se to jeví jako ztráta odvahy něco změnit, na druhou nikde není záruka, že rychlé výměny, zejména není-li adekvátní náhrada, by přinesly i odpovídající řešení.

Měly by se uplatnit změny

Nově nastavené parametry by měly začít platit v novém cyklu. Někteří sportovci se budou muset ke startům na vrcholných akcích prostřílet systémem vybraných nominačních závodů. Nemělo by však fungovat dosavadní stresující pravidlo, že se o nominaci bojuje do poslední chvíle a jeden nevydařený závod znamená konec nadějí.

Měl by padnout "svazarmovský" přístup, který předvádějí někteří trenéři. Daleko větší odpovědnost musejí nést i samotní střelci a jejich osobní trenéři, protože v tomto snad nejindividuálnějším sportu nelze našroubovat jednotný systém na všechny.

Dobří střelci vědí, co jim vyhovuje. Když to nezvládnou, ztratí výhody reprezentanta. Když se jim bude dařit, nechť pokračují. Střelba si nemůže dovolit živit někoho za zásluhy, ani podporovat "věčné talenty." U každého jednotlivce je však třeba pečlivě zvažovat, koho podržet a koho nahradit jiným, perspektivnějším.

Reklama