Článek
Romane, s jakým umístěním jste počítal před časovkou?
Konkrétní cíle jsem si nedával. Věděl jsem, že je to nesmírně těžká časovka a že do boje o vítězství může zasáhnout hned několik závodníků. Třeba Klöden na tom byl hodně dobře. Musím říct, že jsem překvapil sám sebe. Měl jsem štěstí, že jsem rychle vystartoval a pak jsem se přiblížil Španělu Antonovi, který startoval dvě minuty přede mnou. Podle něj jsem se mohl řídit. Věděl jsem, že jedu dobře.
Měl jste na trase krizi?
Asi čtyři kilometry před cílem. Dva kilometry se mi jelo trošku hůř, přece jen tam bylo hodně těžké stoupání. Ale zas ta velká krize to nebyla. Dokázal jsem docela dobře rozložit síly. Byla to sice jedna z nejtěžších časovek, co jsem kdy jel, ale když jsem jí vyhrál, tak asi o nějaké krizi mluvit nemůžu.
Jak jste si užíval chvíle po dojezdu?
Byla to dost velká hektika. Šel jsem na stupně vítězů, pak na dopingovou kontrolu. Nějak se mi nedařilo odevzdat vzorek moči. Všechny tekutiny jsem na kole v tom teplém počasí okamžitě vypotil a na kontrole jsem strávil přes dvě hodiny. Měl jsem absolvovat ještě tiskovou konferenci v městečku pod kopcem. Čekala na mě helikoptéra, jenže jak jsem se zasekl na kontrole, tak musela odletět. Déle už nemohla čekat. Tak jsem tiskovku s novináři dělal telefonicky. Do hotelu jsem dorazil někdy v deset, rychle jsem se šel najíst a teprve v jedenáct jsem se dostal na masáž. O půlnoci jsem se v televizi díval na záznam časovky, abych si to v klidu vychutnal.
Celý rozhovor s Romanem Kreuzigerem si můžete přečíst v pondělním Právu.
