Článek
Kolik jste toho od mistrovství Evropy v Curychu, kde jste vybojovala bronz v chůzi, najela?
Kilometry jsem nepočítala, začala jsem lehce, ale pak už jsme se zaměřili na těžší převody a větší kopce a ten týden byl dost intenzivní. Určitě bych si představovala větší přípravu, ale po cyklistických trénincích se u mě docela rychle mění postavení svalů a hůř se mi běhá.
Nenabourá vám série běžeckých závodů cyklistickou přípravu?
To ne, po Kolíně zase budu trochu jezdit a při závodech do vrchu se neběhá tolik přes kotníky, spíš je to náročné na stehna a to se bude hodit.
Letos jezdíte prvním rokem v týmu CTP Radomíra Šimůnka. Co vám tato spolupráce přinesla?
Určitě skvělé materiální zabezpečení. I to, že máme jako mechanika Jaromíra Friedeho, který se nám stará a kola. Je skvělé, že když přijedu na závody, nemusím se o nic starat, protože člověk nemůže myslet na to, co mu chybí a co potřebuje. I teď ještě před mistrovstvím světa přijde speciální vybavení, tak se těším.
Těšíte se do španělské Ponferrady více na časovku nebo hromadný závod?
Je pravda, že časovka pro mě není tak stresující jako jízda v balíku. Ale bavit mě snad bude víc hromadný závod, protože tam se jen nesedne a nešlape, víc v něm rozhoduje taktika.
Měla jste v plánu v závodě pomoci Martině Sáblíkové, už jste o tom spolu mluvily?
Jen tak lehce, ona je teď na soustředění v Livignu. Ale jedeme tam dřív než výprava, tak čas bude na místě. Otázka je, nakolik budu Martině schopná pomoct, protože ten balík bude velký a já moc takových závodů neabsolvovala. Uvidíme, co bude v mých silách.
Je raritou, že českou cyklistickou výpravu tvoří chodkyně a rychlobruslařka. Rozumíte si se Sáblíkovou?
Zatím jsme se moc nepotkaly, ale je fajn, navíc její trenér Novák a můj mají podobné názory.
Jak se vám zamlouvají profily tratí v Ponferradě?
Ještě jsem je úplně detailně nezkoumala, na to bude prostor. Slyšela jsem, že to není tak těžký jako vloni. I když těžký by ten závod byl, i kdyby byl celý po rovině. (úsměv) Ale pro mě je lepší, když tam budou nějaké kopce a ty tam jsou.
Baví vás velké cyklistické závody i v televizi?
Dřív jsem tomu úplně nefandila, tolik jsem nerozuměla strategiím, ale jak o tom člověk víc slyší a potkává cyklisty, tak mě to začalo bavit. Kolikrát čekáme s tréninkem, než se dojede etapa Tour nebo Vuelty, zvlášť když jedou Češi. Sledovat Königa na Tour byl zážitek.
Zdeňka Štybara a Jiřího Ježka potkaly nedávno ošklivé pády. Nemáte z nich obavy?
Já cyklisty obdivuju, jací to jsou tvrďáci, že se zvednou a jedou dál. Jako mladší jsem padala hodně, poslední dobou se mi naštěstí pády vyhýbají. Je pravda, že teď se jich v pelotonu nakupilo dost. Přehnaně riskovat nebudu, ale člověk na to nesmí myslet. To bych ani nemohla sednout do auta, aniž by se bála bouračky.
Mluvila jste o tom, že příští sezónu už zřejmě některá z vašich sportovních aktivit trochu ustoupí ostatním. Už máte jasno, jestli to bude právě cyklistika?
My bychom chtěli hlavně začátek věnovat běhu, abych se pokusila nominovat na mistrovství Evropy v Praze. Ale nevím, jestli ty klopené zatáčky v hale budou úplně pro mě. A pak uvidíme, necháme si rozhodnutí, jestli na kole jezdit víc nebo míň, po tom mistrovství světa, až víc uvidíme, jak to vypadá, jaká je tam konkurence…
Když se prosazujete v běhu i cyklistice, proč jste omezila triatlony? Plavání vám nesedělo?
Určitě bylo plavání nejslabším článkem, i když teď už by to snad nebylo tak tragické. Ale mě nebaví ani ty přechody mezi disciplínami. Baví mě kolo a běh, ale dohromady je to hodně náročné. Já už vždycky vystupovala z vody taková utahaná a už mě to moc nebavilo.
Kdy jste absolvovala poslední triatlon?
To už je opravdu dávno, snad někdy ve třinácti.
