Článek
Překonal jste světový rekord v hodinovce. Cítíte se jako šampión?Zažívám krásné pocity. Jsem strašně rád, že jsem to dokázal a několikaměsíční dřina nevyšla naprázdno. Rekord mě stál spoustu sil a zvládl jsem ho i díky týmu lidí, kteří mě celou tu dobu všemožně podporovali a pomáhali mi. V Moskvě jsme navíc našli perfektní podmínky, ve všem nám místní vyšli maximálně vstříc.
Kam tento úspěch ve své bohaté kariéře zařadíte?Absolutně nejvýš. I nad vítězství Kolem Polska, na Závodu míru nebo úspěchy v etapách Kolem Švýcarska nebo Kolem Lucemburska. Je to mezník v mé kariéře.
Jak jste se během té hodiny na dráze v Krylatském cítil?Na kole jsem se nikdy v životě tolik nezničil. Jsem úplně spráskaný. Byla to šílená dřina. Potkala mě i krize, ale naštěstí jsem se z ní dokázal dostat. Když jsem věděl, že mám rekord, strašně jsem si oddychl.
Kolik jste dostal gratulací?Spoustu. Volal mi i dvojnásobný vítěz Giro d"Italia Gilberto Simoni, se kterým jsem se skamarádil při jeho pobytu v Praze, blahopřál mi bývalý světový rekordman v hodinovce Francesco Moser, na jehož kole jsem pokus absolvoval. Velkou radost měli i v našem týmu Acqua & Sapone, protože je to pro celou stáj obrovská reklama.
Nemrzí vás trochu, že jste nakonec nepokořil magickou hranici 50 kilometrů?Samozřejmě, že jsem na ní tajně myslel, ale těch 300 metrů je docela dost, i když se to možná nezdá. Beru to tak, že jsem zůstal někde na půli cesty mezi dosavadním rekordem Boardmana a tou padesátkou. Alespoň mám další motivaci.
Takže budete zlepšovat své vlastní maximum?Určitě se o to pokusím, ale ne dřív než za rok. Člověk se na hodinovku musí tři měsíce speciálně připravovat. Je to specifická disciplína, která se sice jezdí na dráze, ale s tímto odvětvím nemá skoro nic společného. Čistokrevný dráhař rekord neudělá.
Budete slavit?Půjdu na pivo, určitě si jich pár zasloužím.
A co vás čeká dál?Pojedu několik kritérií včetně toho v Praze na Václavském náměstí, ale hlavně chci odpočívat. S přítelkyní Katkou vyrazíme aspoň na týden někam k moři.
