Rubriky:

Cyklistika

I zabiják v trávě patří k epické bitvě bikerů, které už tři roky v řadě dominují Češi

26. března 2015 13:33 - Praha

Lev zakousnutý do řídítek horského kola, nosorožci, opice, zebry, hluboký písek, vyhořelý les... Neuvěřitelně rozmanité jsou kulisy závodu horských kol Cape Epic, který v minulém týdnu už třetí rok po sobě ovládl český borec. Co učinilo za pouhých dvanáct let existence z osmidenního klání nejtěžší etapový klání bikerů planety?

 

Michal Červený

„Tamní příroda je neuvěřitelně krásná. Na trati však rovněž neuvěřitelně zrádná," popisuje Jaroslav Kulhavý, člen týmu Songo Specialized a vítěz z let 2013 a 2015. „Cape Epic není extrémně náročný profilem tratí. V Evropě jsou mnohdy náročnější trasy. Ale délka závodu, klimatické podmínky a nevyzpytatelná trať činí největší překážky," přitakává Kristián Hynek z Topeak Ergon týmu, který byl letos druhý a minulý rok vyhrál.

Organizátoři pečlivě trasy vybírají. Tudíž v jedné etapě na pár kilometrech cyklisté jedou krásnými vinicemi. „Připadal jsem si jako v Toskánsku," směje se Kulhavý. Ovšem hned za horizontem se bikeři perou s vyprahlou a kamenitou cestou ve zcela otevřeném prostoru, který po pár kilometrech vystřídá borovicový háj evropského charakteru. „Ve srovnání s Evropou jsou tamní cesty hodně kamenité. A letošní ročník zahrnoval hodně písečných polí. V jedné etapě byl dokonce asi čtyřkilometrový úsek, kde jsme museli na rovině seskočit a s kolem běžet, protože jet se prostě nedalo," krčí rameny Hynek.

Bikeři si navíc ve srovnání s evropskými závody musí s případnými problémy poradit sami. Ve všech etapách jsou tři technické a občerstvovací zóny, kde má každý tým svůj box. Pomoc od kohokoliv cizího je však zakázaná. Ani přijmout láhev s vodou od cizího člověka není povolené.

„V každém boxu máme přehazovačky, lanka, sedlovky, sedla, řetězy, rezervní kola. Po kapsách vezeme spojky na řetěz, základní nářadí, bombičku na dorovnání tlaku v kole, duši pro případ absolutní krize a minulý rok jsem v obavě o ztrátu vítězství dokonce vozil v posledních etapách i celý řetěz," vzpomíná s úsměvem Hynek.

Největší nebezpečí? Jedovatí hadi

Strašákem stejně velkým jako zranění či defekt je kontakt se zvířetem. „Já potkal jen opice. Relativně velké. Pěkně jsem koukal, to se ví. Byly větší jak dítě, přeběhly mi přes cestu. Před tím jsem je viděl maximálně v zoo," líčí Kulhavý.

Závodníci jsou denně upozorňováni na nebezpečí kontaktu s jedovatými hady. „Kolega Jeremiah Bishop z podpůrného týmu ve čtvrté etapě narazil na nejjedovatějšího hada Jižní Afriky. Ležel mu přímo přes cestu v trávě. Jel před ním jeden domácí závodník, který byl tak vyděšený, že strachem málem spadnul z kola. Podle místních jde totiž i o nejrychlejšího hada světa, takže ho kluci objížděli uctivým obloukem. Mně se naštěstí podobný zážitek vyhnul," vypraví Hynek.

V ročníku 2013 se jeden z borců srazil s malou antilopou klipsrpinger. Letos zase jeden ze závodníků v hloubi pole zastavil při etapě na toaletu a kolo si opřel o pletivo rezervace. Když přišel zpět, řídítko v tlamě cumlal lev za plotem. „Několik úseků vedlo otevřeným safari, tudíž někteří kluci viděli i lvi nebo nosorožce. Já všechno až zpětně v televizi," lebedí si Hynek. „Rovněž já měl štěstí a podobných kontaktů jsem byl ušetřen," směje se Kulhavý.

Kulhavý měl střevní potíže

Specialitou je i pitný režim a stravování v afrických podmínkách, které v případě zájmu zajišťuje organizátor. „Náš tým však spoléhá na vlastní kuchařku. Kdo chce vyhrát, nemůže sázet na dodanou stravu. Stačí střevní potíže během jediné noci a nadějím na vítězství je konec," je přesvědčený Hynek.

Však se také Kulhavý o zrádnosti příjmu potravy během osmidenního klání přesvědčil. „Od páté etapy jsem měl žaludeční potíže. Asi jde o důsledek toho, jak do sebe cpu energetické gely a speciální pití, což je plné konzervantů. Ale měl jsem kliku a střevní problémy propukly naplno až v neděli po závodě. Všechno jsem pak nechal v Africe," culí se Kulhavý.

Není divu, že účastníci musí myslet na důkladné pojištění. „Každý to řeší individuálně, protože jde o věc potřebnou průběžně v sezóně," shodují se čeští reprezentanti. „Samozřejmě nejde o nic levného. Spadáme do vysoce rizikové skupiny, pojistka je mnohonásobně dražší. A pochopitelně pamatuje i na nejhorší možný scénář," krčí rameny Hynek. „Průšvih se může skrývat na každém metru trati," shodují se čeští vítězové velkého klání.

ram, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Cyklistika

Filtr článků - Cyklistika