O cyklistický dopingový skandál se postarala i loňská Vuelta

Do skupiny těchto skandálů zapadá také dopingový škraloup, který ulpěl na jubilejní 60. Vueltě. Roberto Heras si loni k rekordní čtvrté výhře pomohl podobně jako americký hříšník Landis nedovolenou látkou (EPO). Titul místo něj dodatečně získal Rus Denis Meňšov, od týmu Liberty Seguros dostal vyhazov a obdržel dvouletý distanc.

Po tomto odhalení ztratily částečně na váze i předchozí úspěchy španělského závodníka. O rok dříve Heras svým třetím triumfem vyrovnal rekord do té doby jediného trojnásobného vítěze Vuelty Tonyho Romingera ze Švýcarska.

Vuelta, neboli závod Kolem Španělska, patří k třem největším a nejlépe bodovaným podnikům profesionální cyklistiky. Poprvé se jela v roce 1935 a je tedy výrazně mladší než Tour de France (1903) i Giro d'Italia (1909).

Její úvodní ročník zorganizoval deník Diario Informaciones. Padesátka cyklistů se tehdy musela na těžkých železných bicyklech ve 14 etapách popasovat s 3411 kilometry, takže délka deseti úseků se přehoupla přes 250 km. Roli favoritů splnili Gustave Deloor z Belgie a Mariano Caňardo: Deloor zvítězil právě před španělským jezdcem. Na kvalitě pelotonu se ale neblaze odrazil květnový termín závodu, neboť ve stejné době se jelo italské Giro.

V letech 1936-39 ve Španělsku zuřila občanská válka, proto se třetí ročník Vuelty jel až v roce 1941. Poprvé byl naplánován na červen, jenže kvůli světové válce nepřijel až na čtyři Švýcary žádný zahraniční jezdec. Rok nato se podobný scénář opakoval a v dalších dvou letech, kdy válka poznamenala také Španělsko, byla Vuelta opět přerušena. Bohatší zahraniční zastoupení zpestřilo teprve druhý poválečný ročník.

Složité období potkalo Vueltu ještě po roce 1950. Po skončení tohoto ročníku, kterému kralovali domácí bratři Emilio a Manuel Rodriguezové, se změnil organizátor. V dalších čtyřech letech se však na španělských silnicích nic nedělo.

Poslední markantní změnu prodělala již uznávaná akce roku 1995. Na přání Mezinárodní cyklistické unie, která chtěla mít soutěže rovnoměrně rozložené do celé sezony, se z tradičního jarního termínu Vuelta přesunula do období babího léta. Mezi ní a Girem totiž bývala stěží dvoutýdenní přestávka a někdy se oba závody dokonce překrývaly. Zejména Vueltě tento krok pomohl.

S 90. léty se pojí i jméno prvního ze dvou nejúspěšnějších závodníků Vuelty. V roce 1994 se Švýcar Tony Rominger stal prvním trojnásobným vítězem, navíc triumfy posbíral bez přerušení. Roku 1996 se svými krajany Laurentem Dufauxem a celkovým vítězem Alexem Züllem kompletně zabrali stupně vítězů, což do té doby dokázali jen domácí Španělé.

Předloni se na Romingera dotáhl Heras, dalších šest cyklistů - Belgičan Deloor, Švýcar Zülle, Francouz Bernard Hinault a trojice Španělů Julian Berrendero, Pedro Delgado a José Manuel Fuente - má na kontech dvě prvenství. Nejvyšší počet etapových vavřínů zdobí Španěla Delia Rodrigueze (39).