Hlavní obsah

Zachrání turisté reputaci?

Golfovou turistiku v Česku čeká nelehké období. Během světové konference golfové turistiky, která se počátkem léta konala v Praze a poprvé v postkomunistické zemi, se ukázalo, že zahraniční hráči o nás sice už vědí, ale netrpělivě čekají, co jim dokáží hřiště nabídnout. Prezidentka České golfové turistické agentury Marie Jehličková tvrdí, že toho není málo. Jedním dechem však dodává, že to nebude jednoduché.

Foto: EXPLORELACROSSE

Ilustrační foto

Článek

Proč k nám nejezdí víc golfistů? Dlouho to bylo proto, že o nás nevěděli. Pak se o nás dozvěděli, ale chyběl jim kontakt na hřiště a kluby. Golfisté totiž většinou nevyužívají velké cestovní kanceláře, spíš dají na názor a zkušenost někoho, kdo v dané zemi už hrál. Proto bylo tak důležité, že se tu konference pro 65 delegátů ze 40 zemí uskutečnila. V podstatě navázala na to, že před dvěma lety ocenili zahraniční novináři Českou republiku titulem Neobjevená golfová destinace. Byla to pro nás ohromná čest. Teď však golfisté čekají, že jim někdo připraví - řečeno jazykem touroperátorů - produkt. Čili konkrétní nabídku podepřenou cenovou kalkulací, ze které vyplyne, proč je dobré jet hrát golf právě do Česka.

Více informací ze světa golfu najdete na GolfDigest C&S

Takže míček je na naší straně hřiště? Ano. Už nejde o kampaň proč k nám jezdit, ale o konkrétní nabídku hřišť či regionů.

Jak by měla taková nabídka vypadat? Čím se můžeme chlubit? Zahraniční golfisté oceňují, že naše hřiště jsou pro ně panenská, citlivě zasazená do krajiny. Nevidí žádné domy kolem fervejí, občas hrají dokonce v přírodních rezervacích. V porovnání s takovou Andaluzií, kde se bojíte, že při odpalu někomu rozbijete okno, je to velmi příjemné. Na druhou stranu se mnozí podivují nad tím, jakou mají naše hřiště ekonomiku. Jak to dělají, že prosperují. Já jim vysvětlovala, že i proto golfové turisty potřebujeme... Vždyť u nás připadá na hřiště zhruba 200 golfistů. V golfově vyspělých zemích je to dvojnásobek a ve Švédsku 1600.

Jak velkou část incomové turistiky vlastně tvoří golf? Zatím minimální. Nejde ani o procenta. Máme ale ohromný potenciál. Srovnávat se s Las Palmas na Kanárských ostrovech, kde mají ročně 66 tisíc green fee samozřejmě nelze, protože máme relativně krátkou sezónu, nicméně k nám se přece nejezdí jen za golfem. V západních Čechách si lze ke hře přidat lázeňské procedury, na jižní Moravě máme vinné sklepy, všude historické památky. Golfisté na to slyší - před šesti lety jich sem přijelo zhruba tisíce, loni už asi 25 tisíc.

Jak vypadá typický golfový turista? Přijíždí na čtyři pět nocí a odehraje tři hřiště.

Na co si u nás stěžují? Někdy jim nevyhovuje těžká strava. Na hřištích pak někomu vadí malý počet bugin. Česká republika totiž drží v jistém slova smyslu primát v tom, že se tu bagy nosí. Američané to vůbec nechápou. Účastníci konference jsou ostatně také zvyklí na to, že když jdou hrát, automaticky mají buginu. Já jim však řekla, že u nás pojímáme golf jako sport - a všichni chodili. Nakonec byli spokojeni, že prožívají něco výjimečného.

A co naopak obdivují? Na konferenci se ukázalo, že velmi cení, jakým tempem u nás hřiště vyrostla. A že jsme také velkým vzorem pro Brazílii. Poté, co se golf stal olympijským sportem, se chtějí Brazilci v této oblasti zviditelnit a kopírují to, jak se golfové Česko prezentuje v zahraničí.

Obecně platí, že existuje převis nabídky golfových hřišť nad poptávkou. Co mají česká hřiště, pokud se chtějí otevírat golfovým turistům, udělat pro to, aby víc profitovala? Především nehledat nějakou českou třetí cestu. Prezentace produktu, jeho soustavnost a férovost musí zůstat stejné jako v golfově vyspělých zemích. Co se ale týče věcné stránky produktu, jeho složení, tak tam je naopak třeba hledat vlastní cestu. Protože právě to od nás zahraniční golfisté čekají. Zkrátka nabídnout kombinaci golfu na Moravě s vínem a gastronomií, na západě a Čech dobré pivo a lázeňství, hrady, zámky, kulturu a tak dále. Nebude to lehké, nemáme teď díky taxikářům a službám obecně zrovna nejlepší pověst. Ale v golfu je co nabídnout. Ve srovnání s dalšími postkomunistickými zeměmi jsme co do počtu hřišť i golfistů naprostou jedničkou. A je třeba toho co nejrychleji využít.

Reklama

Související témata: