Článek
„Tohle byla mizérie, obrovské zklamání před skvělou diváckou kulisou. Dokonce mě napadlo, že bychom měli lidem vrátit vstupné. K výborné atmosféře jsme nepřispěli s ničím,“ líčil Petrásek po skončení závodu. Znovu se mu vrátily vzpomínky na Lahti, kde vedl v roce 2001 mančaft poprvé na mistrovství světa. „Srovnat se to ale nedá. Tam tehdy byli z formy všichni, jen Lukáš Bauer byl schopen konkurovat světu. V Liberci jsme neměli špatné výsledky, doteď jsme jezdili důstojně. Ale tohle...,“ kroutil hlavou.
Ještě v polovině týdne váhal, jakou sestavu na trať v pátek pošle. Nakonec vybral tu nejpravděpodobnější s Jakšem, Bauerem, Magálem a Koukalem. „V tomhle složení jezdíme pravidelně, i bez Lukáše jsme byli schopni zajet do sedmého místa. Tohle ale bylo Waterloo,“ přiznal zkroušeně. Svou volbu ale ani na chvíli nezpochybnil. „Martin Jakš dosud neměl s rozbíháním jediný problém. Důvěra byla. A lepšího klasika stejně nemám, Milan Šperl byl z formy. Volba byla jednoznačná,“ prohlásil.
Závod strávil Petrásek tradičně na trati, už v úvodu ale věděl, že něco není v pořádku. „Viděl jsem Martina, když vyjel druhý kopec, a nebyl to on. Doufal jsem, že Lukáš předvede nadživotní výkon a dojede skupinu, která bojovala o sedmé místo. Ani on ale nejel, co umí. Předvedli jsme katastrofální výkon,“ litoval.
Český tým čekal jásání a oslavy, místo toho neměl daleko k slzám. Petrásek se nebál přiznat, že by nejraději skončil. „Po takovém debaklu se trenéři většinou mění,“ řekl s vážnou tváří. „Teď to myslím hrozně vážně. Nejraději bych byl ten třetí, asistent asistenta,“ uzavřel a vydal se vstříc k posmutnělým servisním buňkám.
