Článek
Aleši, premiéra na seniorském mistrovství světa jako hrom. Jak se vám před sprintem spalo, nebyl jste nervózní?
Většinou usínám špatně. Tak jsem to raději pojistil, dal si dvě piva a neměl jsem s usnutím problém.
Dnes večer máte na pivo také nárok...
Uvidím, jestli si dám. Podle toho, jak mi bude. Třeba na šampionátu do 23 let jsem se večer cítil hodně špatně. Jako blázen mě začaly bolet nohy a záda. Teď se ale cítím v pohodě a vzhledem k tomu, že nebudu stát nikde šest hodin na vyhlášení, tak to snad bude dobré.
Ve středu vás čeká spolu s Martinem Jakšem týmový sprint klasickou technikou. Dá se za tak krátkou dobu zregenerovat?
Myslím, že síly budou. Nejlepší regenerace je spánek.
Vraťme se k závodu. Bylo takticky obtížné jej zvládnout?
Nic jsem nevymýšlel. Na startu byli všichni rychlejší, takže to vymýšleli jiní. Ve čtvrtfinále jsem jel v pohodě, volně, snažil jsem se hlavně hlídat kontakty hůlek a lyží. Měl jsem taky dost jednoduché obsazení. Nebyly tam zastoupené dva národy, které by spolupracovaly, žádný Nor. A Fin Lassila je tlustej.
V semifinále jste se pral o přímý postup, nakonec jste proklouzl do velkého finále díky času. Vypadalo to, že vám v rozjížďce o finále nejedou lyže...
Nejdřív jsem si to nemyslel, pokaždé zabraly. Dolů mi to ale moc nesvištělo. Dvakrát jsem musel dojíždět a v cíli to nebylo příjemné, už jsem si říkal, že jsem to asi prohrál. Pak jsem ale postoupil časem, takže jsem byl spokojený.
Co byste řekl k finále?
Rychleji už jsem se prostě hýbat nemohl.
Neměl jste v hlavě po postupu mezi šest nejlepších medailové myšlenky?
Měl. Už včera jsem slíbil, že když vyhraji, tak si dám vítězné kolečko. Objel bych si to, rozlámal hole, pozdravil se s diváky a šel domů.
Je pro vás šesté místo jako medaile?
Medaile to není. Je to dobré, ale je to takové... Posledníček ve finále.
Dá se srovnat váš letošní titul v kategorii do 23 let a výkon v Liberci?
To se srovnává dost blbě. Na juniorský šampionát často nepřijedou závodníci, kteří tam ještě věkově patří, třeba Cologna nebo Northug. Takže byla menší konkurence.
Dušan Kožíšek mohl v případě úspěchu (vypadl v kvalifikaci - pozn. red.) pomýšlet na zařazení do páteční štafety. Napadlo vás, že byste ji mohl jet vy?
Myslel jsem si, že mám na štafetu šanci. Kluci vypadali marodný, ale teď jsou snad zdraví. Já se nechci někam tlačit jen proto, že to chci jet já. Kdyby byli nemocní, tak bych třeba zaskočil. Ale kdyby se to řezalo celou cestu, tak bych asi nějakou tu minutu dostal.
Vy a Kožíšek se na sprinty specializujete, současně ale trénujete se zbytkem reprezentace na distanční závody. Chtěl byste jezdit výhradně sprinty?
U nás se tíhne k tomu, aby závodnici jezdili oboje. Finančně silnější státy si mohou dovolit mít to rozdělené, ale u nás je to nemyslitelné. Možná kdybych měl o pět kilo víc a vydržel jen ten kilometr a půl, tak by mě nikdo na delší tratě nenutil.
Ve Vesci fandilo při sprintech necelých šest tisíc diváků. To je ve srovnání s distančními závody, kdy na skiatlon přišlo přes sedmnáct tisíc lidí, poměrně málo...
Je, ale já se lidem nedivím. Za ty pro Čechy těžké peníze, to raději mohu vzít svoji holku a jít se na to podívat někde během oběda v televizi.
