Rubriky:

LOH

Jirásek: O lidských právech se s Číňany bavit dá, o Tibetu ne

15. dubna 2008 14:40 - PRAHA

Srpnové olympijské hry v Pekingu na sebe poutají pozornost už měsíce dopředu. Nejen po sportovní, ale i politické stránce. Právě opakující se protesty byly jedním z témat pekingského zasedání Asociace národních olympijských výborů, z něhož se vrátil předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek.

 

PRÁVO/Petr Hloušek

Co po čerstvých zkušenostech z Číny čekáte od olympiády?

Určitě se dá čekat spousta neklidu a problémů, olympiáda přitáhne politické protesty, pro mnohé je to i dobrý motiv, jak se zviditelnit. Nedokážu si třeba představit, co se stane, když tam někdo na veřejnosti poruší čínský zákon tím, že bude protestovat. Můžou se buď chovat velkoryse nebo ho zajistit, což ale může eskalovat další potíže. Bude to chtít citlivý přístup Mezinárodního olympijského výboru.

Jak se k otázce porušování lidských práv v Číně staví Český olympijský výbor. Není až moc zdrženlivý?

To rozhodně odmítám. ČOV zaujal konkrétní stanovisko už rok před zahájením her, na zasedání výkonného výboru byly sestaveny teze. Jen se o nich nehlasovalo, takže nebyly zveřejněny jako stanovisko celého ČOV. Ale příští týden na plenárním zasedání už se tak stane. Byli jsme mezi prvními pěti výbory, kdo se k této otázce jasně přihlásil. Naše stanovisko je konzistentní.

Vyjadřujete tedy znepokojení nad situaci v Číně?

Pro nás je otázka lidských práv citlivá, vždy jsme patřili k těm radikálnějším. Ale dodržujeme dohodnutý postup, že jednotlivé národní olympijské výbory neútočí na čínskou vládu.

Jaký je tedy postoj celého Mezinárodního olympijského výboru?

MOV jde o jednotu, jen v ní je schopen prosazovat stanoviska. Tu ale je obtížné udržet, musí se hledat společný jmenovatel, aby se všechny zúčastněné země mohly ke stanovisku přihlásit a postoje evropských zemí se třeba od těch afrických a asijských dost liší. My nevíme, jestli ten tlak na vládu naopak nebude znamenat jejich zoufalou snahu spíš šrouby přitáhnout. I o lidských právech se s nimi dá mluvit, ale o samostatnosti Tibetu? To je oheň na střeše. To je pro ně vyřešená náležitost, Čína je tak silná velmoc, že si nenechá území parcelovat.

Peking v době svého zvolení dějištěm olympiády slíbil, že zlepší otázku dodržování lidských práv. Máte pocit, že se tak děje?

V uchazečské proceduře se Čína musela přihlásit jen k dodržování olympijské charty. Spíše tam byl morální závazek, že chtějí prostřednictvím olympiády zlepšit sociální situaci včetně lidských práv. Kultivaci ale lze chápat i třeba tak, že odnaučí plivat na ulici, tlačit se a tak dále, aby se přiblížili evropským standardům. K něčemu podle mě dochází, byť pronikání do provincií je pomalé, místní vládci mají velkou moc. Funguje tam bezbřehý kapitalismus, už se vládě těžko zasahuje do hospodářství, proto byl problém omezit během Her továrny. I legislativa se mění, ubylo trestů smrti, ale pořád jsou zákony jiné než tady. Třeba teď za korupci dostal 18 let člen byra komunistické strany. Je otázka, z jakých důvodů byl sestřelen...

Komunikuje Český olympijský výbor s organizacemi monitorujícími lidská práva?

Sešli jsme se se zástupci Amnesty International a Olympic Watch. Ale oni chtěli, abychom vydali prohlášení, které připravili oni, což porušuje zmíněné doporučení MOV. Další jednání už nebyla. S Olympic Watch máme navíc jinou potíž, jejich logo je porušením olympijské symboliky a tím i českých zákonů.

Řešilo se v Pekingu i to, jaké protesty sportovců proti politice Číny budou ještě přípustné a jaké už ne?

Článek číslo 51 olympijské charty zakazuje politickou, náboženskou a rasovou propagandu v olympijských prostorách. Je tam přes padesát let, dosud se o něm nedebatovalo. Vykládá ho sám MOV, my zatím na ten podrobnější výklad čekáme. Můžu jen předpokládat, že třeba rozbalení Tibetské vlajky na stupních vítězů je porušením nejen charty, ale možná i čínských zákonů. Předseda MOV Rogge odmítl měnit chartu ve smyslu, aby se zaručovalo právo sportovců na svobodu vyjádření, to je samozřejmost s výhradou olympijských prostor. Přijde mi to logické, každý také ctí, že nepřijde na mši do chrámu a nevykřikuje třeba muslimská hesla. Sportovci mohou dávat rozhovory, vyjadřovat se ke všemu, ale ne demonstrovat.

Co se sportovcům může stát, pokud ten „manuál“ poruší?

Sankcí je řada, od napomenutí až po odebrání olympijské akreditace. Ale zřejmě by byla snaha to řešit nebolestivým způsobem pro sportovce. Bylo také uznáno,že tlak na sportovce, aby se vyjadřovali k politické situaci, je neetický. Měli by o tom mluvit politici, jejichž je to práce, ne si brát jako zástěrku sportovce.

Jak se díváte na gesta českých politiků, kteří se rozhodli do Pekingu nejet?

Nás to tolik netíží, to je otázka diplomacie. Může to mít dopady v hospodářské sféře, na ochlazení vztahů,ale to není naše pole působnosti. Ale co jsem zaslechl v kuloárech, chovají se politici pokrytecky. Jezdí do Číny, lobbují pro firmy ze svých zemí a pak z politických důvodů dělají protest jako bojkot zahájení. Oficiálními hosty jsou prezident, předseda vlády a ministr zodpovědný za sport, my ještě pozvali předsedy obou komor parlamentu. Ale třeba ministr Bursík pozván nebyl, ač se vyjadřoval, že do Pekingu se rozhodl nejet.

V posledních dnech plnily stránky novin protesty provázející olympijskou pochodeň. Je reálné, že by se měnila její trasa?

Když probíhala neoficiální zasedání evropských národních olympijských výborů, řešilo se, jestli za takových okolností absolvovat vybranou trasu. Ale bylo rozhodnuto, že by to byl další ústupek a pokud nedojde k nějaké krajní situaci, jako ohrožení bezpečnosti těch, co štafetu nesou, nebude se trasa měnit či upravovat. Právě proto, že to je spojováno s tibetským protesty, ústup je pro Číňany nepřijatelný, byť olympijský oheň ve své symbolice není oheň jejich vlády. Má původ v Řecku, má být přenášením olympijských myšlenek a pozvánkou na setkání sportovců. Protesty jsou považovány za legitimní, pokud fyzicky nenapadají štafetu. Jak existuje svoboda vyjadřování, měl by mít svobodu pohybu i olympijský oheň.

V Číně se ale mnozí lidé o protestech proti olympiádě ani nedozvědí. Tlačí Mezinárodní olympijský výbor na zrušení cenzury?

Ano, ten tlak existuje. I já mám z pobytu v Číně negativní zážitek. Viděl jsem na CNN přijetí štafety v Londýně za účasti mnoha demonstrantů a za půl hodiny čínský delegát v televizi velebil, jak krásně byla přijata. Prostě projevy, jak je i my známe z dřívějška... Také při přenosu, když se v záběru objevil demonstrant, najednou signál vypnul, ty výmazy byly předmětem protestů CNN i BBC. Na druhou stranu, když v Evropě byly záběry označované jako situace v Tibetu, byly to obrázky z Nepálu a Indie. To mají Číňané jako argument, říkají: „Nepoučujte nás, když se u vás švindluje o Tiberu.“ Je velká chyba, že se tohle stalo...

Lepší se podle vás i díky olympiádě informovanost o situaci v Číně v zahraničí?

V souvislosti s přípravami na olympiádu se zlepšila situace pro zahraniční novináře. Jsou ale stále pod určitým monitorováním, například zpravodaj České televize Etzler měl potíže, házeli mu klacky pod nohy. Ale počet zahraničních žurnalistů bude obrovský, 35 000 se jich akreditovalo na olympiádu, nedovedu představit, že by je omezovali. Budou mít volný pohyb, což dříve nebylo, na druhou stranu jsem slyšel, že utažené šrouby budou mít domácí novináři.

Jak blížící se olympiádu vnímají sami Číňané?

Čínsky neumím, může jen usuzovat s rozhovorů v angličtině s Číňany, nebo z poznatků od Čechů žijících v Číně. Shrnul bych tak, že Číňané se na olympiádu šíleně těší. Jsou trochu zpracování propagandou, ale dostalo se jim to pod kůži. Mají pocit, že Čína byla vždy slabá, ubližovalo se jí, teď je silná, má úspěchy a oni se s nimi chtějí světu pochlubit. S entusiasmem očekávají zahraniční účastníky a nabízejí jim podporu. Proto nerozumí těm protestům.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: LOH

Filtr článků - LOH