Článek
„Honza mi moc pomohl, bez něj bych to snad nezvládla. Držel mě za ruku, uklidňoval,“ popsala maminka a hrdý otec rychle doplnil: „Ještě jsme spolu dýchali. Tedy povím vám, nechtěl bych být ženou, porod je hrozně náročný.“ Viktorie (3,20 kg, 47 cm) přišla na svět ve středu odpoledne čtyři minuty po půl čtvrté. „Tedy přesně pět měsíců po mém pádu, já si natloukl jen o pár hodin později,“ přiblížil.
Barbora se bála o Honzu i o dítě
Na sklonku ledna oba prožívali nejstrašnější chvíle svého života. Honza ležel v bezvědomí v krakovské nemocnici a lékaři nevěděli, jestli se z vážných zranění vylíže. Barbora, i když ve čtvrtém měsíci těhotenství, okamžitě přijela s Mazochovými rodiči za ním. „Měla jsem strach o Honzu i o dítě.“ Mazoch přiznal, že si až později uvědomil, že z prožité hrůzy mohla potratit. „Jsme šťastní, že vše dobře dopadlo,“ usmál se.
Když se novináři Mazocha zeptali, jestli ho otcovská zodpovědnost přeci jen neodradí od plánovaného návratu na skokanské můstky, Barbora rychle prohodila: „To je dobrá otázka.“ Mladík však trvá na svém. „Už jsem se rozhodl, někdy v srpnu nebo v září si poprvé skočím a uvidím, jak to půjde,“ konstatoval. Když přijde na přetřes, že ve Frenštátě skáčí na lyžích i dívky, Barbora znejistí. „Nemělo by smysl něco zakazovat, ale snad to Viktorku nenapadne,“ doufá.
Mladá dvojice plánuje svatbu
Svatební téma pak oba přivádí do laškovné nálady. „ Pochopitelně ji plánujeme, ale já vlastně nevím, jestli mne bude někdo chtít. O ruku však určitě požádám. Kdy? To je tajné,“ smál se Honza a Barbora mu to rychle vrátila: „No uvidíme, vždyť já také nevím, jestli mne někdo chce.“
Mazochův děda Jiří Raška, olympijský vítěz z roku 1968, se tak stal už pradědečkem. „Měl velkou radost, hned jsem mu radostnou novinu volal,“ řekl Mazoch a připustil, že ještě myslí na dalšího potomka. „Je však úplně jedno, jestli to bude holčička nebo kluk. Na to je však čas. Nyní máme Viktorku a snad už budeme mít klid.“
