Článek
Vynechal jste podle očekávání středeční sprint ve Stockholmu. Jak zbrojíte na pokračování Světového poháru v Lahti?
Jsem otrávený, nudím se, čekání na nedělní patnáctku je dlouhé. Soupeřů tu potkávám jen pár. Trénink ubíhá pomaleji.
Už jste přivykl závodění skoro na vodě v jednotvárné sezóně bez vrcholu?
V Lahti nasněžilo. Ale je to pořád mokrá buchta, žádné hezké lyžování. Jinak je sezóna těžší než ostatní: když chybí vrchol, všichni se chystají na každý závod.
Ale blíží se konec. A triumf v seriálu je blízko. Těšíte se na vysvobození ze zimy, nebo byste ve své formě běhal na lyžích rád třeba další dva měsíce?
Rád bych závodil dál, ale radši na prašánku. Aby to bylo pěkné lyžování. Ale tady v Lahti to není zase tak mimořádné. Loni tady taky byla břečka. Je to jen kousek nad Helsinkami, nikdy tu nebývají dva metry sněhu.
Hlídáte si každý krok, aby se nic nepokazilo a neztratil jste formu?
Ani moc ne. Je to o stereotypech. I když teď se to narušilo. Patnáctka se nejede v sobotu, ale až v neděli. Ještě po štafetě ve Falunu jsem vyrazil na lyže. Pondělí a úterý bylo bez nich. Seděl jsem u internetu, vyrazil jsem i na procházku do města něco koupit dětem a odpočíval jsem. Vždyť po patnáctce mě čeká i padesátka na Holmenkollenu v Oslu.
Už v neděli může být jasno. Chystáte nějaké bublinky na oslavu?
Všichni kolem mě počítají. Když vyhraju, stačí, aby Sommerfeldt nebyl lepší než čtyřiadvacátý. Ale já radši nekalkuluju. Vím jen, že když po Oslu příští týden budu mít o 301 bodů více než druhý v celkovém pořadí a o 201 víc v distančních disciplínách, tak už mi obě prvenství nikdo nevezme. Po Holmenkollenu by asi něco menšího proběhlo, taková předoslava se servisem.
A co se soupeři, třeba s krušnohorským sousedem Sommerfeldtem?
Po závěrečném závodě je vždy party, určitě se s Reném potkáme u stolu. A pak nás asi čeká tradiční „bieratlon“ na jeho půdě ve Fichtelbergu v dubnu. Pokud ale nevyrazím na závody do Ruska, o kterých se jedná.
Soupeře ničíte. Vyhrál jste skiatlon, ve štafetě jste během krátké reklamní pauzy v televizi utekl Noru Hjelmesetovi i dalším. Cítíte se stále lépe?
Tak to mě mrzí, že zrovna byla reklama... Formu mám, ale není to tak výrazné. Když jsem za to vzal, vychutnal jsem si to. V uvozovkách, bylo mi na zvracení.
Nezahlodá vám v mysli, že budete náskok jen hlídat a dojíždět v pohodě?
Byla by to cesta, kdybych se nechtěl potrápit. Ale mohl bych přijít o body. A to pak nejde vrátit zpět a mohlo by to mrzet. Závodím rád, i když to bolí. Radši to risknu, několikrát jsem odtáhl závod a odnesl to, ale je mi to milejší než pasívně vyčkávat. Chci vždy všechno, nebo nic. Pojedu naplno. Jako při Tour pro mě vše končilo až na posledním kopci, tak se teď vše uzavře až závěrečným dílem v Bormiu.
Jste s blížící se jistotou triumfu nervózní, nebo vás uklidňuje, že se teď na severu jede klasická patnáctka, v níž zpravidla záříte?
Těším se. Málokdy jsem na téhle trati jel špatně. Ale může to být i svazující. Navíc napadl mokrý sníh. Ale špatné myšlenky zaháním.
V sezóně jste vyjezdil na prémiích 3 647 000 korun, o 300 tisíc jste už překonal Jandův český rekord ze zimy 2005/06. Jak s penězi naložíte?
Tahle čísla nesleduju. Ale už po Tour jsem říkal, že mi prémie pomohou ke splacení domu na Božím Daru. Teď už můžu šetřit dětem na studia (úsměv).
A odměna pro vás?
Přiznám, že mám vyhlédnuté jedno auto. Zatím jezdím v passatu, ale líbí se mi Nissan Pathfinder. Ale není to jen o mně. Je tu i rodina.
Řada lyžařů se v létě vyžívá v automobilových závodech. Co vy?
Jezdím rád, musím přiznat, že občas to zkouším i rychle, ale formule a okruhy mě na rozdíl od Jakuba Jandy neberou. Jeden ze sponzorů se pohybuje ve světě rallye, rád bych to přes něj zkusil. Na pozici spolujezdce. U toho to asi skončí.
