Článek
Vrátil jste se mezi nejlepší skokany na lyžích. Co se vám honí hlavou?
Jsem spokojen. Ale taky v klidu. Pohoda.
Jak vypadaly vaše soutěžní skoky?
Z prvního skoku jsem měl radost. Druhý byl s chybou ve vzduchu. Zatlačil jsem do lyže, ale i tak to bylo fantastické.
Pocitově už je to srovnatelné se skoky z vašich nejlepších zim?
Já nevím, co bylo včera, natož před dvěma roky. Těžko říci.
Ale celkově: Rozdíl mezi Jakubem Jandou touhle dobou loni a letos?
Jsem o rok starší.
A skokansky?
I sportovně jsem o rok starší.
Ale přinejmenším už jste také zase usměvavý Jakub Janda...
Když to jde, stoupá forma...
Co se změnilo?
Spousta věcí, dělal jsem víc dynamiku, jsem silný, cítím, že se noha zase odráží. Do toho se promítá i technika. Návrat k té staré. Dva roky jsem se učil něco nového. To bylo jakoby z úředníka chtěli udělat kuchaře. A to nechci říci, že úředník nemusí umět vařit.
O pozadí proměny nechcete moc mluvit, ale přece jen. Jak se to seběhlo?
Bez komentáře.
Tak jinak. Nedáme pokoj. Kdo tomu dal myšlenkový základ?
Jeden trenér, se kterým jsem prožil nejkrásnější léta kariéry (zjevně naráží na bývalého reprezentačního trenéra Slovince Bajce - pozn. aut.).
Proč pořád tak tajemně?
Až přijde čas budu mluvit. Nechci způsobit někomu problémy, když to není stoprocentní. Ale myslím, že během dvou týdnů bude jasněji.
Jak dlouho už vlastně trvá vaše nová éra?
Přesně dva měsíce. Po deseti dvaceti skocích jsem cítil, že by to mohlo jít.
Jste mimo dosah Schallertova A-týmu?
Nechci to moc rozebírat, trénuji s béčkem a individuálně.
A dopracoval jste se po dlouhé době zase až k prize money za umístění...
To je pěkné.
Na tabuli jste znovu mohl vidět u svého jména jedničku. To jako že jste první...
Ale věděl jsem, že to nevydrží.
Na jaře jste naznačoval, že to možná i zabalíte. To je hodně příjemný obrat, že ano?
Řeknu upřímně. Už jsem se poohlížel po práci. Ale díky Dukle, panu Jindrovi (manažer a spolupracovník šéfky organizátorů MS Kateřiny Neumannové - pozn. aut.) jsem zůstal.
Vskutku jste se sháněl po nějaké konkrétní práci?
Ano.
A chtěli vás?
No řekli, že by to snad šlo, ale že bych se měl ještě živit sportem.
O co by bylo bývalo šlo?
Celý život jsem zvyklý cestovat, tak bych jezdil v autě a dělal obchodního zástupce. Stejně to jednou dopadne tak, že se budu muset živit... Chtěl jsem říci poctivě, ale to zní blbě. Prostě normální prací.
U sportu nechcete zůstat?
Nevím, těch trenérských míst zase tolik není. Uvidí se.
Co dělat, aby forma vydržela, nebo ještě šla nahoru?Nevím. Dva roky jsem byl na vrcholu, pak jsem spadnul až na dno. Teď jsem se od něj snad odrazil. Během dvou měsíců do zimy mě ale každopádně čeká hodně práce. Zatím ani nevím, jestli půjdu na první světák na sněhu.
