Článek
„Říkal jsem už před závodem, že dvanáct zemí má podobné ambice jako my a že jestli budeme na pódiu nebo těsně za ním, tak to pro nás bude parádní vstup. Takže bronzová radost je sladká," tvrdil šťastně se usmívající Rybář. „Klobouk dolů před kluky, kam štafetu vytáhli. Až se draly slzy do očí, byla to fakt paráda," doplnil ho Šikola, kterého přitom trochu zamrazilo, když štafetu rozbíhající Veronika Vítková musela na střelnici celkem třikrát dobíjet.
„Běžecky jsem se cítila hodně dobře, jenže přišly ty moje klasické chyby na spoušti," vyprávěla závodnice, která v den svého svátku rozbíhala štafetu. „Kdybych měl být opravdu upřímný, tak když Verča předávala osmá s trhlinou, už jsem na medaili nemyslel," přiznal trenér, jemuž lepší náladu vrátila až Gabriela Soukalová.
Štafetu totiž posunula na šesté místo, a hlavně Česko jelo v kontaktu. „To bylo důležité, pak totiž začali úřadovat chlapi," přisadí si Rybář, který neměl dvěma svým svěřencům prakticky co vytknout. „Doufaly jsme, že s tím mužský ještě něco provedou," říkala za něžnější polovičku štafety Vítková.
Zatímco loni mužům při Světovém poháru tlak domácího prostředí svazoval ruce i nohy, letos jeli s ledovým klidem. „No, jen nemyslete. Říkal jsem si, že mě to psychicky nezdolá a budu v pohodě, ale ráno jsem byl dost vystresovanej," tvrdil Jaroslav Soukup s tím, že v závodě se ale docela srovnal.
„Až jsem byl ze sebe překvapený. Hodně mi pomohla bouřlivá atmosféra. Když člověk běží dobře, rád ji poslouchá. Ale na střelnici jsem se dokázal soustředit. Vydýchat se a pořádně odstřílet, takže děkuji všem za medaili," říkal skromně Soukup.
