Článek
Z vedoucí příčky celkové klasifikace sesadil triumfem na březnovém norském Birkebeineru Cattanea. "Vedl o 18 bodů, Italové jeli na něj, a přece se to povedlo."
Řezáč cestuje po světě bez početného týmu. Je samorostem. Už léta si závodník klubu Areco Hradec Králové jede po svém. V životní sezóně absolvoval seriál pošesté, z osmi závodů vyhrál tři. A ve svých jednatřiceti se tak dočkal nepoznané radosti. Tři vyhrané závody seriálu a další parádní výsledky mu stačily k vítězství poháru.
"Je to věkem. Dřív jsem byl plašan, teď jsem klidnější. Jako mladík bych to nevydržel, ale teď po třicítce si to víc vychutnám. Moc mě to baví, umím se na to připravit."
Kdysi lyžoval za Duklu. Ještě v devětadevadesátém. "Pak mě na poslední chvíli poslali na mistrovství světa, bylo to vysoko a já na to nebyl připravený. Dali mi cíl do dvacátého místa, já nesplnil, a na čtyři měsíce mi sebrali plat. Tak jsem odešel," vzpomíná.
Ve finiši posledního maratónu porazil domácího Hjelmesetha, hrdinu letošního mistrovství světa klasiků, kam Řezáčovi nebylo dopřáno jet. "Těžko říct, jak bych tam dopadl. Ale myslím, že bych mohl zajet dobře. Rozhodovalo se v závěru, to mi vyhovuje," přemítá. S funkcionáři i trenéry těžko hledal řeč.
"Nominační závod jsem nejel, nedalo se to s laufy kombinovat," připomíná a ví, že příští, olympijskou sezónu může nastat podobný problém. Padesátka v Turíně je však bruslařská, a to není jeho silná zbraň. Proto asi truchlit nebude. "Mohl bych ale jet patnáctku klasicky a pomoci štafetě."
