Hlavní obsah

Zvolil léčbu bojem a tělo poslouchá. Začínám to být zase já, hřeje Dvořáka po mononukleóze

Predazzo/Praha

Diagnóza mononukleózy na konci letní přípravy byla pro Miroslava Dvořáka částečným vysvobozením, konečně se přišlo na to, proč se v tréninku cítí tak slabý a unavený. Zimní sezónu ale považoval za ztracenou, minimálně co se týče dobrých výsledků. O to nadšenější byl nejlepší český sdruženář posledních let po 12. a 8. místě na SP ve finském Lahti.

Foto: Ivana Roháčková

Sdruženář Miroslav Dvořák.

Článek

Věřil jste, že v sezóně ještě proniknete do elitní desítky? Vždyť závodit jste začal až koncem ledna.

Popravdě, sám jsem byl překvapený. První závody po návratu jsem po skoku končil ve čtvrté desítce, to bylo špatné. V Lahti se povedlo být do desítky po skoku, ale v běhu jsem zameškal tři měsíce a do tréninku se dostával až po Novém roce, tak jsem čekal, že procedím výsledkovou listinou někam ke dvacátému místu. Osmou příčku jsem určitě nečekal.

Následky mononukleózy už tedy na sobě vůbec necítíte?

Ten tréninkový výpadek je znát. Ze začátku závodu musím vydat malinko větší úsilí, což pak chybí v posledním kole. Ale teď jsem se dokázal držet rychlé skupiny a ke konci naopak ještě zabojovat, bylo to i lepší než loni ke konci sezóny, kdy mě potkala série nemocí a v běhu jsem se propadal. Zase to začínám být já, tělo poslouchá. Manko teď úplně nedoženu, mezi závody se toho tolik nenatrénuje. Ale s tím jsme počítali, že sezóna je ztracená a závody pro mě budou tréninkem. Zvolili jsme takovou léčbu bojem.

Takže žádné zklamání, když jste v prvních závodech po návratu po nepovedených skocích ani nenastoupil do běhu…

To ne, měl jsem to nastavené, že nebudu zklamaný ani ze čtyřicátého místa, ambice jsem žádné neměl. Plán byl, že bych běžel jen jeden závod z víkendu, ale když se nepovedly skoky, bylo pro mě přínosnější absolvovat trénink individuálně.

Musíte ještě o sebe víc dbát, co se týče stravy či zdravotních testů?

Na stravu se snažím dbát, i když na závodech jsme odkázaní na catering na sportovištích, kde jsou občas třeba jen housky. A na kontroly chodím, další mám 7. března. Na posledních testech před měsícem a půl to úplně stoprocentní nebylo, ale to bych mohl čekat ještě půl roku. A podle doktora Koldovského byly ty hodnoty nízké, tak jsem dostal zelenou k závodům. Tělo funguje, i rekonvalescence probíhá dobře.

Teprve po těchto testech jste mohl začít naplno trénovat?

Přesně tak, ale hned se jelo na závody. Zvažoval jsem, jestli sezónu nevynechat úplně, ale na závodech se otrkám a výsledky jako teď v Lahti mi dodají mnohem větší chuť do dalšího tréninku. Všechno směřuju k příštím dvěma sezónám s mistrovstvím světa a olympiádou.

Jak jste snášel dlouhé týdny, kdy jste nemohl trénovat a závody sledoval v televizi?

Samozřejmě to bylo nepříjemné, ale při těch prvních závodech mě to tolik nemrzelo. Kdybych měl natrénováno a nebyl tam, štvalo by mě to. Takhle jsem si říkal, co bych tam dělal…

Úterní závod v Kuopiu jste vynechal, zbytek sezóny už absolvujete kompletní?

Určitě, i když nevíme, kolik závodů ještě budeme mít, jestli se podaří uspořádat přeložené závody v Schonachu a jestli budu celkově v elitní třicítce, abych se nominoval do posledního podniku sezóny. Ale Kuopio jsme plánovali vynechat od začátku, já si odpočinul a přesun z Lahti by byl logisticky i finančně náročný, Japonci jeli autem asi 36 hodin… Radši jsme se přesunuli na další závody do Predazza.

Reklama