Hlavní obsah

Škola a já, to moc nejde dohromady, culí se nejlepší český sdruženář Portyk

Praha

Koncem února v Rumunsku triumfoval na světovém šampionátu juniorů, po měsíci a půl si připsal velký úspěch na „domácí“ půdě. Tomáš Portyk zvítězil v anketě o nejlepšího sdruženáře uplynulé sezóny. Teď však musí na můstky a běžky na nějaký čas zapomenout, přednost má škola. „Budu se holt muset kousnout,“ směje se 20letý sdruženář.

Foto: Michal Doležal, ČTK

Tomáš Portyk byl vyhlášen nejlepším sdruženářem sezóny.

Článek

Jaké to je být poprvé sdruženářským králem?

Příjemné, beru to jako zpestření do další sezóny. Jsem si však jistý, že je to také díky tomu, že Míra Dvořák byl nemocný.

O juniorský světový titul jste se pokoušel dvakrát neúspěšně. Říkal jste si letos, do třetice všeho dobrého?

Předtím jsem asi hodně vykřikoval, že chci medaili. Nenechal jsem si to pro sebe. Letos jsem jel na šampionát s tím, že mám sice na zlato, ale nevím, jak mistrovství dopadne. Po pádu v úvodním závodě jsem byl smířený, že mi to není souzené. Nakonec jsem byl zlatý, spadl mi kámen ze srdce.

Ubírá se vaše kariéra směrem, jaký jste si před lety naplánoval?

Dá se říct, že ano. Prvním cílem byla dětská olympiáda, kterou jsem vyhrál. A druhým vítězství na juniorském šampionátu.

Jste excelentní skokan. Pracujete tedy především na běhu?

Mám štěstí, že se skoky nemám problém, jdou mi odmala. S během je to jiné. Jezdím seniory, což je obrovský skok oproti juniorské kategorii. Na juniorském mistrovství jsem zajel čtvrtý nejlepší čas. Přijdu k dospělým a jsem kolem čtyřicátého místa. Doufám, že běh vylepším. Přijde to snad s věkem.

Nesběhnete ke skokanům jako před rokem váš bývalý kolega Tomáš Vančura?

On to měl extrémní, nevydržel ani pět kilometrů. To mě se netýká. Jsem u sdruženářů spokojený, neměnil bych.

Během sezóny šla stranou škola. Jakým způsobem ji nyní budete dohánět?

Jsem ve třetím ročníku, navštěvuji obor číšník. Jsem rád, když závodím, makám. Vyčistím si při tom hlavu. Teď budu muset chodit do školy. Sice nemusím cestovat, škola je v Lomnici nad Popelkou, sto metrů od domu. Jenže já mám rád, když si ráno vezmu běžky a můžu se projet. Nebo zajít na můstek, který je pro mě druhým domovem. S tím se ale holt musí každý poprat sám. Pro mě je to ovšem ještě o něco těžší.

Proč myslíte?

Škola a já, to moc nejde dohromady. (směje se)

Co nejvíc vám na škole vadí?

Docházka. Když musím ráno vstát, vzít si batoh na záda a jít do školy. A běžky mám zatím opřené doma...

Reklama

Související témata: