Článek
Čeká vás už třetí mistrovství světa. Jak vzpomínáte na dvě předešlá?
Teď měla reprezentace osm let pauzu, ale zažil jsem exotiku v Tunisku 2005 i o dva roky později Německo, které nám bylo prostředím bližší. Na oba šampionáty se jelo s velkým očekáváním, nakonec jsme šťastně prolezli ze skupiny, ale moc víc se nepovedlo. Ještě si vybavím, že jsme v roce 2007 postoupili přes Egypt, který teď v Kataru taky potkáme.
Letos se Česko zařazením do nejtěžší skupiny ocitlo v pozici outsidera. Souhlasíte?
Máme poměrně dost hráčů, kteří mají minimum zkušeností na mezistátní scéně a už samotná účast na mistrovství je pro nás úspěchem. Zásadním cílem musí být držet se házené, kterou jsme schopni předvést. Víme, co umíme, a tomu, co hrajeme, věříme. Z mužstva ale cítím, že zná svůj herní koncept a trenéři i vědí, jak nás posouvat ve výkonu.
Jak řídíte z branky obrannou činnost týmu?
Hlavní je komunikace s pilíři defenzívy, Pavlem Horákem a Kubou Szymanskim. Brankář je vlastně sedmým obráncem a spolupráce je enormně důležitá. Jakmile hráč střílí bez bloku nebo jinak nebráněný, tak je to pro gólmana obtížně řešitelná situace a reagovat na samotnou střelu je téměř nemožné. Spokojen můžu být jedině tehdy, když dostaneme alespoň o gól míň než brankáři soupeře.
Do Kataru se podíváte poprvé v životě. Očekáváte velkou exotiku?
Moc netuším, do čeho jedeme, i když jsem se už trochu bavil s Filipem Jíchou, která tam v roce 2002 jako mladíček hrál. S exotikou nemám problém, jedeme hlavně hrát házenou a na ni se soustředím. Když bude čas i prostor, tak rád poznám všední život v těch končinách.
Všechna česká utkání se hrají až hodně pozdě večer, budou to dlouhé dny?
Nemám taková čekání zrovna rád a budu hledat způsob, jak si den zkrátit. Uvidíme, jestli klima v Kataru umožní třeba procházky. Může to znít jako klišé, ale máme dobrou partu a nějaké ponorky z dlouhého společného pobytu se nebojím. Umíme se zabavit i jinak, já třeba vezu dost knížek a počítám, že si budu hodně pouštět filmy na počítači.
Pařit hry vás neláká?
To přenechám těm mladším. Jak jsem skoro celý rok v cizině, tak jsem hladový po českých věcech. Nevím, jestli tedy zrovna držím trendy a chytám novinky, ale pouštím si, co se mi líbí, bez ohledu na žánr. Ať jde o rock, či písničkáře a u filmů komedie, nebo psychologický thriller.
Co na to váš tradiční spolubydlící Filip Jícha?
Většinou to neudejchá, takže s ohledem na něj nasazuju sluchátka. On mě ale přitom veřejně pomlouvá, že chrápu, a já nevím, jak to může tvrdit, když vždycky usne dřív než já (úsměv).
