Článek
Nezláká vás tedy ještě házená?
Já nadobro skončila. Tady jsem jen proto, že zavolal trenér a já mu řekla, že jestli bych mohla být nějak platná, tak pomůžu. Nechala jsem se spíš naverbovat ze zálohy, než že bych se vrátila. Jinak mám házenou skutečně za uzavřenou kapitolu.
Jak vypadalo to trenérovo přemlouvání?
On mě vlastně postavil před hotovou věc, že mě nutně potřebuje do obranné fáze, než si tam zapracuje někoho do systému. Nedokázala jsem říct nároďáku ne a s holkama jsem se bavila o tom, jestli chtějí, abych vůbec přijela. Od žádné jsem neslyšela, nechceme tě tady...
Byl to hodně velký nezvyk vzít po čtyřech měsících zase do ruky míč?
Takhle úplně to nebylo. I potom, co jsem v létě skončila, tak jsem pořád běhala a udržovala se v kondici. Občas jsem si šla i zaházet, akorát jsem nehrála. Přece jen se to zase tak rychle nezapomíná. Fyzicky jsem byla nachystána, ale skutečně jsem nikdy ani ve skrytu duše nepočítala s tím, že bych ještě někdy na nějakou reprezentační akci vyrazila.
Přijeli se na vás podívat do Prahy známí a kamarádi, aby vás viděli naposledy hrát?
Tak já v Praze moc známých nemám a moji blízcí vědí, že už jsem s házenou skončila v tom červnu, takže tohle ignorovali, i když v televizi se asi na utkání podívali.
Žijete teď ve Francii s házenkářským reprezentantem Miroslavem Jurkou. Nezkusíte hrát alespoň někde tam na klubové úrovni?
Ono to k tomu vybízí, ale ne. Měla jsem i nějaké nabídky, ale já opravdu nechci zpátky. Ověřila jsem si, že když skončím s házenou, dám se docela zdravotně dohromady, jenže stačilo pár intenzivnějších tréninků a kolena se zase ozvala.
Co vůbec říkal váš partner na tu reprezentační výpomoc?
Míra měl největší strach z toho, abych se nezranila. Ptal se mě, jestli to stojí za to riskovat, že naskočím do tak vysoké zátěže, ale pak viděl, že se udržuju, tak řekl, ať jedu.
Vyrazíte s reprezentací ještě k nedělnímu zápasu na Ukrajinu a pak bude s házenou definitivní konec?
Ten už nastal v červnu, tam jsem se docela emotivně loučila s kariérou a mám to v sobě už uzavřené. Tady jde jen o takovou výpomoc s něčím, co jsem vždycky dělala strašně ráda.
Co máte v plánu dělat teď, budete ve Francii ženou v domácnosti?
Nevím, jestli bych se úplně nazvala ženou v domácnosti. Studuju dálkově mezinárodně obchodní právo a píšu rigorózní práci, abych na konci roku obhájila doktorský titul.
Máte představu, že vydržíte v cizině, dokud tam bude partner hrát?
Už když jsme odcházeli do Francie, já tehdy hrála nejdřív za Toulon, pak za Cannes, byli jsme domluveni, že to bude vždycky na vzájemném dialogu podle našich angažmá. Teď už sice má smlouvu jen on, ale rozhodujeme oba, protože chceme být spolu.
Zatím ale asi k návratu domů do Česka není důvod, že?
Jsme tam spokojení, nic nám nechybí, ale je otázka, jak to bude vypadat, až budu chtít jít do práce, protože ve Francii odpovídající činnost se svou kvalifikací asi nemůžu čekat. Taky bychom chtěli mít dítě, těch věcí, které můžou ovlivnit naši společnou budoucnost, je víc.
