Článek
Po loňském zranění podobnou jistotou neoplýval, zkušenost s přetrženým křížovým vazem v koleni měl už v minulosti.
Bál se, že na koleno nebude spolehnutí
„A měl jsem porovnání mezi zdravým pravým kolenem a levým operovaným, které bylo slabší. Hlava neměla pocit, že by na něj bylo takové spolehnutí,“ vypráví. Rázem už ani pravé koleno nebylo zdravé… „A člověk se ptal, jak to bude fungovat, když mám teď obě kolena slabší,“ připouštěl.
Pochyby postupně mizely, navíc vedení Erlangenu dopřálo Horákovi dost času na zapojení do tréninku. „Už jsme měli zajištěný postup do první ligy, tak mi nechali čas, abych se nachystal na letní přípravu, což mi prospělo,“ pochvaluje si.
„A momentálně můžu říct, že mám chuť i vůli hrát ještě nějaký pátek,“ ujišťuje zanedlouho čtyřiatřicetiletý házenkář, jenž na hřišti budí respekt robustní postavou, zarostlou tváří i tetováním.
Lesy, kopce i jezera
Ve stotisícovém Erlangenu našel Horák pohodu v kabině i mimo halu. Byť vloni dlouho váhal, zda po angažmá ve špičkovém Füchse Berlín zamířit do týmu, jenž bundesligu opustil.
„Ale oni byli přesvědčiví, vytvořila se tam příjemná harmonická společnost bez nějaké velké hvězdy. A druhou ligou jsme prošli suverénně, i když já u toho po dvanáctém zápase nebyl,“ popisuje tažení Erlangenu v minulé sezóně. V aktuálním ročníku bundesligy klubu patří jedenácté místo.
Když má Horák volno, vyrazí za hranice města ležícího dvacet kilometrů severně od Norimberku. „Příroda je tam strašně pěkná, lesy, kopce, jezera, dá se tam snadno utéct,“ pochvaluje si. „Ale já teď většinou bývám s přítelkyní doma, házenkářské zátěže bylo od léta dost, tak spíš odpočívám, abych zase nabral síly do tréninku,“ přiznává.
