Článek
„Bude to něco naprosto úžasného. Je krásné, kam až to tahle skvělá parta dotáhla. Plujeme teď na velké vlně a třeba do toho semifinálového prodloužení jsme šly s tím, že je lepší vydřít za pět minut stříbro, než hrát v neděli nových čtyřicet minut na bronz. Hecly jsme se a máme jistou medaili,“ říká šťastná Večeřová, která po zápase posílala pusu mamince na tribunu.
Sama si myslela, že už nic nepřekoná její pocity ze zisku dvou medailí na mistrovství Evropy, přičemž si z nich možná paradoxně víc váží stříbra z Řecka 2003. „Při zlatu o dva roky v Turecku jsem měla problém s kolenem a moc jsem k tomu nepřispěla. Postup do finále mistrovství světa je ale nade všechno. Jsem ohromně šťastná, bude se mně krásně končit,“ tvrdí Večeřová, která se chystá odehrát ještě sezónu ve Valosunu Brno a pak definitivně uzavře celou hráčskou kariéru.
Šestky v prodloužení? Nejdůležitější v životě
Semifinále s Běloruskami pro ni bylo jedním z nejpovedenějších reprezentačních zápasů. Na hřišti strávila plných 34 minut, vedle 8 bodů zaznamenala i stejný počet doskoků a navíc proměnila důležité trestné hody dvě minuty před koncem prodloužení, když Bělorusky ještě o bod vedly „Byly to dvě nejdůležitější šestky v mém životě. Soustředila jsem se, pořádně se vydýchala a řekla si, že je prostě musím dát. Pak už soupeřky jen dotahovaly,“ říká Večeřová.
V hledišti v tu chvíli všichni stáli a tleskali, hala doslova hučela. „Lidi nás dokázali zbláznit. Stejně jako v Brně, tak i ve Varech nás publikum hnalo dopředu a třeba taková Evža Vítečková, ta se právě tím nechá vyhecovat a pak prostě trefí všechno,“ líčí Večeřová a přiznává, že sama po čtvrtfinále s Australankami vůbec nebyla schopná usnout.
Její spoluhráčky na tom byly podobně. „Ve čtyři ráno jsem si šly pro prášky na spaní. Ležela jsme pak s iPodem na postelích a Jana Veselá ráno říkala, že jsem usnula s ním v ruce,“ líčí Večeřová, u níž vítězná euforie zastiňuje únavu. „Jdu do všeho naplno a cítím se v závěru mistrovství už hrozně vyčerpaná. Přece jen máme v nohách osm zápasů během deseti dnů a sama nevím, kde ještě nacházím sílu, ale jsem i ve finále připravena dostat ze sebe naprosto všechno i rezervy, o kterých ani teď sama ještě nevím.“
