Článek
I Švédové si teprve zvykají na rostoucí hráčský import z Česka. „Ale žádný problém nemáme. Kluci jsou super, občas nás pozvou na společnou večeři. Jen musíte makat, protože na střídačce je 25 lidí a hrají většinou dvě lajny,“ vypráví Tokoš, jenž v lednu do města Umea z českého tria přišel jako poslední.
Pátky jsou nejnabitější
Stejně jako většina hráčů se ale jen florbalem neuživí, klub hráčům domlouvá nejčastěji přes své partnery zaměstnání. Tomašík pracoval v kavárně, vedl v Dalenu dorostence, brigádničil na mistrovství Švédska v klasickém lyžování…
Teď si pro české trio připravili novinku. „Třikrát týdně chodíme do studentského nočního klubu, kde děláme pomocné práce, tak od osmi do tří v noci. Někdy pak člověk ráno nejde do školy na kurzy švédštiny, tréninky jsou až pak odpoledne ve čtyři nebo v pět,“ líčí Tomašík.
„Před zápasem tam samozřejmě nechodíme. Je to složité, ale zvládnout se to dá,“ ujišťuje jeho parťák Tokoš. Češi už stihli poznat, jak bouřlivé bývají švédské party. „V úterý bývá klid, ve čtvrtek je nějaké karaoke. Ale v pátek to bylo šílené. Přijde tisíc lidí, to už je pak docela makačka to zvládnout,“ přiznává.
