Článek
Během dalších pěti šampionátů se propracovala do role opory a kapitánky týmu, v pátek dosáhne milníku, který zatím žádná česká florbalistka nepokořila: odehraje stý zápas za reprezentaci. „Dlouho jsem to ani nevěděla, myslela jsem, že to je nedostižná meta,“ přiznává.
Milník padne symbolicky v Tampere, kde Billá v roce 2004 oslnila na juniorském mistrovství světa jako nejlepší střelkyně šampionátu. „To byl pro mě snad nejlepší turnaj, strašná euforie, poprvé jsme vlastně jako děti někam letěly,“ vzpomíná s nadšením.
Deprese mizí se sněžením
Jubileum navíc absolvuje proti domácímu Finsku, kde v týmu Tapanilan Erä sezónu působila. „Mám to tu strašně ráda, Finové mají úplně jinou mentalitu. Dokud nenapadl sníh, lidi měli docela deprese, jak je brzo tma, ale když napadlo, už byli klidní a přátelští,“ vypráví 29letá Billá. V Tampere v těchto dnech platí první možnost, z nebe se snáší častěji déšť…
Během 99 duelů Billá v reprezentaci zažila krásné momenty v čele s bronzem na MS v roce 2011. „Krásný zápas, všichni skandovali Švýcarsko, Švýcarsko a my je porazily.“
Ale také protrápený domácí šampionát, kdy po zranění menisku nemohla být oporou týmu. „Bylo to hrozně těžké, měla jsem předtím snad životní formu,“ litovala. O tom, jak se do její paměti zapíše letošní MS, výrazně napoví páteční semifinále s Finskem.
