Článek
„Teď to asi tolik nevnímám, až se jednou ohlédnu, uvidím, že to byl velký kus mého života. Co mě u florbalu tak dlouho drží? Láska ke sportu,“ má jasno jednatřicetiletá obránkyně.
Starty začala sbírat už v roce 2003 na šampionátu ve Švýcarsku, kam přitom původně vůbec neměla jet. Jenže zranění spoluhráčky ji posunulo do nominace „Tři hodiny před odjezdem jsem se dozvěděla, že si mám sbalit věci a čekat na holky, že mě naberou autobusem, tak jsem musela rychle řešit omluvenku do školy,“ vzpomíná.
Pestré zážitky
Pak zažila exotiku na MS v Singapuru s bazénem na střeše, šampionát ve švédském Västeras, kde tým bydlel na zámku s velkou zahradou, a především bronzovou radost na mistrovství ve švýcarském St. Gallenu v roce 2011, dosud jedinou v historii českého ženského florbalu.
„Švýcarky hrály doma, atmosféra byla neuvěřitelná a my otočily z 0:2 na 3:2. Euforie a parádní zážitek, jaký bych si ještě chtěla zopakovat,“ má jasno Billá.
O druhý vrchol reprezentační kariéry málem přišla, šampionát v Brně a Ostravě odehrála zraněná. „Poslední příprava ve Švédsku, podvrtlo se mi koleno a odnesly to menisky,“ hořkosladce vzpomíná na domácí MS Billá, v civilu prodavačka v golfovém obchodě.
