Článek
Po pátečním titulu na tři kilometry jste nedělní závod na pět kilometrů rozjela nebývale ostře...
Led na oválu nebyl dobrý. Chtěla jsem vyhrát i na této trati a vytvořit nový světový rekord. Rozhodla jsem se, že do toho dám od začátku úplně všechno a nějak to dopadne... A dopadlo to dobře.
Neměla jste strach, že vám mohou dojít síly?
No... V závěru mi opravdu docházely, ale věřila jsem, že závod zvládnu a vyhraji. Byl poslední v sezóně, takže jsem ze sebe vymačkala absolutně všechno. V tu chvíli mi hrozně moc pomohlo povzbuzování diváků, slyšela jsem trenéra a hlavou mi letěly i myšlenky na všechny lidi z týmu, rodiče a fanoušky doma. Nechtěla jsem je zklamat. Nakonec z toho bylo zlato i světový rekord na olympijské trati. To je fantazie.
Nemrazilo vás, když jste za sebou necítila Claudii Pechsteinovou?
Nemrazilo, ona nebyla až tak daleko. Na tabuli jsem průběžně viděla naše časy. Je to velmi silná a zkušená závodnice, pořád jsem kontrolovala situaci. Moc jsem si přála ji porazit v přímé souboji. Claudia je legenda světového rychlobruslení a můj velký vzor. Povedlo se mi to a splnil se mi tak velký sen. Překonala jsem časem 6:45,61 o 1,3 sekundy i její světový rekord. Prožívám štěstí ze svého vítězství, ale ne radost z její porážky.
Po projetí cílem jste vypadala nesmírně unavená, ale na rozdíl od jiných závodnic jste nepoužila kyslíkový přístroj...
Měla jsem toho opravdu dost. Strašně mě bolely nohy. Kdyby mě trenér Petr Novák za cílem nedržel a netlačil, tak bych sebou asi křápla na led. Kyslíkový přístroj ale nikdy nepoužívám.
S trenérem jste se pořádně objali až po projetí poslední dvojice. Nebáli jste se, že vás ještě porazí?
To ani ne, i když Anschützová jela dobře. Jen jsme čekali, až zlatá medaile a světový rekord budou stoprocentní.
Co jste si říkaly s Caludií Pechsteinovou?
Blahopřála mi a říkala, že jsme si přeci domluvily jiné pořadí. Ona měla být první a já druhá. Samozřejmě to povídala v žertu, pořád vtipkuje. Byla také šťastná, protože jako jediná německá závodnice získala medaili na dlouhých tratích.
V televizi bylo vidět, že jste si vychutnala i hymnu na stupních vítězů, ale tentokrát bez slz...
Zazpívat si na mistrovství světa hymnu,a hned dvakrát, to je krásný zážitek. Možná to nebylo vidět v televizi, ale slzičky tam byly, pobrečela jsem si.
Máte dvě zlaté medaile z mistrovství světa, titul vícebojařské mistryně Evropy a k tomu trofej pro vítězku Světového poháru. Který úspěch je pro vás nejcennější?
Především to nejsou jen moje úspěchy. Velký podíl na nich má zejména trenér Novák, moje rodina, vždyť mladší brat Milan už také dobře závodí. Moc mi pomáhají lidé z Novis týmu i náš nový partner Sport Invest Marketing, který přivedl sponzory. Dík za tyto medaile patří také pedagogům z Gymnázia v Novém Městě na Moravě a fanouškům. I pro ně jsem ty medaile vybojovala. Je za nimi také moje osobní dřina, takže si jich vážím všech stejně.
Na co se teď nejvíc těšíte?
V pondělí letíme zpět do Calgary, kde se pokusím překonat světový rekord na deset kilometrů. A pak už domů, tam se těším nejvíc. Sezóna vlastně zlatou pětkou skončila. Odpočinu si, věnuji se škole a začnu se připravovat na novou sezónu. Tahle končící byla jako jeden krásný sen. V té další musím potvrzovat letošní úspěchy, což bude velmi těžké.
Stala jste se ledovou královnou, v tom nejlepším slova smyslu. Změní vás tyto úspěchy?
Určitě ne, protože vím, kolik obrovské práce a kolika lidí za nimi je.
