Článek
Na Světových pohárech v Pekingu a Lonatu skončil pátý, v Dorsetu dokonce třetí. Na mistrovství Evropy v Kazani sice jedenáctý, ale pomohl týmu ke zlaté medaili. V Mnichově na probíhajícím světovém šampionátu obsadil 17. místo a družstvo skončilo bod od bronzu.
Mnichov opouštěl se smíšenými pocity. „Vždycky mrzí, když chybí jeden terč do finále a jeden k medaili. Mne to mrzí o to víc, že se mi letos vcelku dařilo. V Mnichově se poprvé střílelo o účastnická místa na olympiádu v Londýně. K dispozici jich bylo pět. Na žádné další soutěži už jich tolik k mání nebude, o to náročnější bude příští sezóna, ale je to velká motivace i výzva. Konkurence v Mnichově byla obrovská a šanci na finále a účastnické místo si tu dělalo reálně třicet možná čtyřicet borců,“ ohlédl se za šampionátem.
Jeden a půl dioptrie vadí
Na svém výkonu našel i pozitiva. „Udělal jsem pět chyb, ale žádnou si vysloveně nevyčítám. Jen čtyřikrát jsem v Mnichově potřeboval druhou ránu na trefení terče, když pominu těch pět netrefených, kdyby mi vyšla některá další, byl jsem ve finále. To se střílí na jednu ránu, tam bych si věřil. Ale jdu dobrou cestou, protože podmínky na závodech jsou stále tvrdší. Naučil jsem se střílet dobře v dešti, zimě, slunci, dokonce i při sněžení, to je také dobré. Vadí mi ale, že finále se posouvají do pozdějších hodin, kdy už je pološero. Mám jeden a půl dioptrie, cylindry, takže hůř vidím,“ rekapituloval Kostelecký.
Sezónu odstřílel se starou zbraní. „Olympijskou vítězkou z Pekingu. Mám od firmy Perazzi úplně novou, je skvělá, ale pro střelce znamená změna zbraně někdy i ztracenou sezónu. Ono se to nezdá, ale roli hraje každý detail, musíte si zvyknout. Teď mám čas, protože sezóna pro mne skončila, jen si počkám, jestli nepostoupím jako první náhradník do finále Světového poháru, které se střílí v záři v Turecku. Doléčím záda, která mě připravila o čtrnáct dní přípravy před mistrovstvím světa. Tam to bylo bohužel znát. Uvidím, co ve zbytku roku. Samozřejmě budu trénovat, hlavně doma v Holasicích a rád vyrazím do oblíbeného Mariboru. Neumím říct, jestli dám šanci nové brokovnici,“ říkal Kostelecký.
Lence fandí na dálku
O tom, že se výrazně věnuje i charitě, z vrozené skromnosti mluvit nechce. Zaplatil výcvik speciálního slepeckého psa, což je záležitost za desítky tisíc korun. „Nemá to souvislost s mými dioptriemi,“ odpověděl se smíchem na otázku, jestli to není investice do budoucnosti. „Udělal jsem to proto, že chci pomáhat. Nechtěl jsem kolem žádnou publicitu. Neudělal jsem to pro slávu, ale pro člověka, který to potřeboval. Považuji to za samozřejmost,“ pravil skromně a téma dál nechtěl otevírat.
David Kostelecký si také velmi pečlivě hlídá svoje soukromí, proto ani nemluví o svojí přítelkyni Lence Bartekové (26), výborné slovenské skeetařce. Však už získala tituly mistryně světa i Evropy. „Máme společnou nejen brokovou střelbu, i když každý jinou disciplínu, ale i spoustu dalších zájmů. Kde jsme se seznámili, je jasné. Na závodech... Když je čas, není to od nás z Holasic u Brna do Bratislavy daleko, ale v sezóně se vídáme i na závodech. V Mnichově jsme se minuli, protože já jsem skončil v pondělí a Lenka střílí o víkendu. Budu jí držet palce na dálku. Přál bych jí, aby se jí dařilo lépe než mě,“ přál si David Kostelecký.
