Článek
Po třech letech jste opět střílela s Pavlou Kalnou a Adélou Sýkorovou a byla z toho medaile. Jakou cenu pro vás má tenhle bronz?
Velkou, protože jsme se opět daly dohromady. Bronzem jsme končily a teď ho máme znovu na začátku nové éry. Splnilo se mi také přání, přivézt si z Brescie medaili.
Upřímně řečeno, od vás se čekala i medaile v individuálním závodě...
Já vím, ale dneska k ní bylo daleko. Ve finále už se to dohnat nedalo. Všechny soupeřky střílely výborně.
V základním závodě jste trefila tři devítky. Kde se stala chyba?
Byl to letos můj první velký závod. Přiznám se, že jsem byla ze začátku hodně nervózní, i když jsem prvních deset ran dala samé desítky. Řešila jsem zbytečně některé věci a ve druhé položce se to projevilo dvěma devítkami. Ta jedna mě mrzí hodně, protože bych byla ve finále blíž k medaili. V další sérii už jsem se srovnala a v té poslední jsem zase dala jednu devítku, ale ta nebyla až tak špatná. Všechny jsme tu měly problémy s osvětlením terčů. Bylo málo středových desítek a ty okrajové občas ulétly do devítky, na což se ale nevymlouvám.
Mrzí hodně ty chyby?
Dost. Hlavně jedna, nejraději bych si dala pohlavek. Špička je tak vyrovnaná, že jedna chybička může zmařit všechny naděje. Naštěstí se to tady nestalo. Nejhorší je, když víte, že jste tu ránu pokazil svoji hloupostí.
Páté místo ve finále určitě není špatné. Co vám tenhle závod ukázal?
V první řadě jsem si ověřila, že jsem zase zpátky v nejsilnější skupině závodnic, které bojují o medaile. Do finále jsem šla s 397 body, trochu jsem se bála, aby to stačilo bez rozstřelu. Je to ta spodní hranice. I přes ty určité zmatky jsem to zase já, tedy žádné vyplašené kuře, ale zdravě sebevědomá závodnice, která bojuje do poslední rány. Poprvé se mnou na velkém závodě nebyl táta Petr Kůrka, ale moc mi pomohla Kateřina Frantálová, bývalá výborná střelkyně a nyní trenérka. Ona nic z toho, co uměla, nezapomněla a umí toho hodně.
V Brescii se ještě nestřílelo o účastnická místa pro olympijský Londýn, to ale přijde na závodech Světového poháru. Jak se na ně chystáte?
První mě čeká už koncem března v Austrálii. Vzhledem k tomu, že ve hře budou tři účastnická místa, a některé závodnice už je mají, takže další získat nemohou, věřím, že už v Sydney by to mohlo vyjít. Důležité bude dostat se do finále s co nejmenší ztrátou na první místo. Po Brescii si myslím, že vím, jak na to.
Co vás do Sydney ještě čeká?
V neděli ve tři hodiny ráno jedu na letiště a vracím se do USA. Moc se těším na dceru Julinku a manžela Matta. Doma budeme jen týden, a předáme dcerku jeho rodičům a poletíme na Světový pohár do Sydney. Hned po něm se vracíme do Ameriky. Další svěťák mě čeká v květnu ve Fort Benningu u Atlanty. V červnu poletíme do Evropy na Světový pohár v Mnichově a mistrovství Evropy. V té době už bych chtěla mít letenku do Londýna v kapse.
