Článek
Jak už jste se stačil sžít s rolí trenéra u české reprezentace?
Tak sžitý jsem, ale pořád to není to, co bych od toho očekával. Z přístupu kluků jsem hodně rozčarovaný.
Co je za problém?
Celkový přístup k tréninku, k tomu, že by to mělo být jejich zaměstnání, že by měli reprezentovat svou republiku. Mám pocit, že oni se k tomu tak nechovají, že to berou spíš jako takový koníček a zábavu. Když já jsem byl v reprezentaci, tak byl můj přístup naprosto jiný.
Čím to podle vás je, že už pro dnešní boxery, ale třeba i jiné české sportovce, není reprezentace to nejdůležitější?
Asi je to v jejich hlavách. Ti kluci by rádi vydělávali a chtěli by, aby je to živilo, ale už tomu nic neobětují. A nejsou schopní pochopit, že nejprve musí udělat nějaké výsledky a teprve potom za to mohou peníze inkasovat.
Dá se tenhle přístup nějak změnit?
My to chceme změnit tím, že vybereme užší skupinu místo patnácti kluků v reprezentaci třeba jenom čtyři, které nastavíme trochu lepší finanční podmínky. A pak už to bude na nich, jestli budou plnit to, co po nich trenéři žádají. Jakmile to udělají, dají se očekávat nějaké výsledky.
Funguje vaše práce v reprezentaci i tak, že například sledujete boxery z celé republiky?
K tomu se moc nedostanu. Já jsem se těšil na to, že uvidím někoho, koho tolik neznám a kdo by podle mých představ mohl být v reprezentaci. Že uvidím jeho přístup k tréninku a podobně. Jenže spousta lidí, kteří byli pozvaní, tak na soustředění zkrátka nedorazili.
Boxer Lukáš Konečný zasazuje úder Arménu Petrosjanovi.foto: Právo/Petr Hloušek
Proč myslíte, že se tak stalo?
Nevím. Já se snažil těm, s kterými jsem měl nějaké konflikty, vysvětlit svůj postoj a co od nich očekávám. Že to dělají pro sebe a oni z toho pak mohou mít v budoucnosti profit.
Mluvil jste o konfliktech s některými boxery, o co konkrétně šlo?
Tak už třeba nějaké moje nadávání a podobně. Já si ale nemyslím, že bych na ně byl nějak moc ostrej. Oni jenom nedokázali předvádět v tréninku takové výkony, jaké jsem požadoval. Myslím třeba časy v běhání a tak dále. Oni mi tvrdili, že mám úplně nemožné nároky a že to nejde, na to já tvrdím, že mě to nezajímá, že na reprezentaci se musí připravit. A časy, které jsem chtěl od nich, jsem navíc já sám předváděl. Vždyť já s nimi trénoval a ukazoval jim, že to jde.
Vy přitom kromě reprezentace navíc stíháte trénovat i veřejnost...
Otevřel jsem si soukromou tělocvičnu pro sebe a pár kámošů, tam to ale není o trénování. Trénuju v Praze v jednom fitku, kam chodí úplní začátečníci, podnikatelé, nebo amatérští i profesionální boxeři. Je to jenom v úterý a ve čtvrtek, spíš pro to, abych navázal nějaké kontakty do budoucna. Dělám to už čtyři roky.
Je reálné, že by se v těchto tělocvičnách někdy ukázal takový talent, že by třeba mohl proniknout do reprezentace?
To asi úplně ne. Občas se sice pár zajímavých boxerů ukáže, ale to už jsou třeba třicetiletí kluci, u kterých už není taková perspektiva. A ti si trénují hlavně pro sebe a svůj pocit.
Jaký je teď nejbližší program Lukáše Konečného?
Koncem dubna nebo začátkem května očekávám velký zápas, ale zatím není nic podepsané.
Je už nějaký okruh kandidátů, kteří by proti vám mohli nastoupit?
Je. Ale nechci o tom mluvit (smích). Jsou to dvě jména.
Určitě jste o víkendu sledoval zápasy Luboše Šudy a Vitalije Klička, jak se vám zamlouvaly?
V pvní chvíli jsem si říkal, že se na to ten Solís snad vykašlal. Ale pak jsem na to koukal ještě několikrát a měl problémy po úderu. Někdy člověk dostane ránu, že nad sebou ztratí vědomí a než si to uvědomí, tak dojde ke zranění šlach a podobných věcí. Myslím, že to zranění nastalo po úderu, takže korektní výhra Klička. Luboš Šuda měl smůlu, že dostal velkou ránu přímo na oko a prasklo mu obočí, s tím se boxovat nedalo.
