Článek
Ve čtvrtek jste poslal k zemi Francouze Larbiho a získal mistrovský pás, jaké to je vidět ho každý den?
Je to hezký, ale fakt to není nic, co bych nějak super vnímal. Co se mi trochu líbí, ale může třeba i vadit, tak je zájem médií. Ale boxuju jednou dvakrát za rok, tak vím, že to je krátký a měl bych toho využít. Pak to stejně vyprchá, takže pohoda.
V neděli jste slavil na sídlištní hospůdce Eden v Ústí nad Labem s kamarády, griloval... Bylo by tohle možné v Německu, když boxujete za německou stáj?
Tam je sport na jiné mediální úrovni. Tam kdybych napsal na facebook, že od pěti je oslava v hospodě, tak tam bude asi k prasknutí, tam by to asi nešlo. Musel bych se asi separovat.
Kolik jste dal od čtvrtka rozhovorů?
Nevím, ale ještě neuběhlo tolik času, vím, že týden po Velikonocích mám narvaný, musel jsem už něco odmítat, nebylo to kam cpát. Mám v hlavě, že musím, ale už to nešlo.
Ozývají se vám i média, která vás do té doby přehlížela, jak se k nim stavíte?
Jak se to vezme, asi to mám v hlavě, jsem schopen odmítnout kdykoli a kohokoli, ale zatím jsem to nikomu neudělal. S některými se znám více, když jsem třeba řekl, že určitá informace nemůže být ještě zveřejněna, tak to dodrželi, takže v tuhle chvíli nemám potřebu se na někoho vykašlat.
Myslíte, že se změní vaše chování jako mistra světa?
Nemyslím si, že bych měnil svoje chování, celej život se chovám stejně.
A opačně lidi k vám?
Zatím se to nestalo, ale vím, že to bývá. Tady v hospodě (Eden v Ústí) se ke mně vždycky chovali dobře. Tady to nepoznám. Kam já se dostanu více... Do BBC do Prahy, kde trénuji, tím skoro můj okruh známostí končí. Asi to je i tím, že se pohybuju skoro stále ve stejném prostředí, potkávám relativně stejné lidi. Opravdu se bokem moc nedostávám. Svůj životní styl mám jasně daný, nejsem schopný přetvářky, velkých mediálních a reklamních akcí.
Jak chcete využít značku Lukáš Konečný - mistr světa?
Samozřejmě rád bych, ale není to na mně, je to na firmách, které osloví mě nebo někoho v mém okolí. Já nikomu volat nebudu. Rád bych si dovybavil malinkatou tělocvičnu, ale pokud mi někdo nabídne velký love, tak budu strašně rád a udělám kvůli tomu stojky, to je jasná věc.
Boxujete za německou stáj, je tam šance?
Ani ne, já se většinu času pohybuju tady. Chvíli jsem tam bydlel, ale teď už tam jezdím jen před zápasy. Jak se nám začala rozrůstat rodina, tak jsem zůstal doma.
Ovlivní získaný titul váš život?
Myslím, že ne, jsem člověk, který zůstává furt stejný, jedu si ve svých kolejích. Tréninky v Ústí, v Praze, rodina, chlastání v hospodě. I kdyby mně někdo volal a zval na nějaké party, tak já tam nepojedu.
Nemáte strach, že vás lidé uvidí s alkoholem, když o něm sám i mluvíte?
Největší ožralové jsou sportovci, to je jasná věc a všichni to vědí, protože to vypětí je veliké a člověk si musí potom také odpočinout. Důležité je si uvědomit, jestli můžete chlastat během přípravy. Můj trenér říká, že jsem nejlepší boxer mezi alkoholiky a že můžu být první mistr světa alkoholik. Teď jsem první mistr světa alkoholik (úsměv). Ať jdou lidi do háje... Jsem pořád v tréninku, mám rodinu, tři děti... Člověk se musí napít, aby si udržel nějaký klid, nedělal blbosti, nemusel chodit za psychology, já si to urovnám sám. Holt se večer uklidním, dám si pivo nebo víno.
Máte sportovního psychologa?
Nemám, já nejsem osoba, na kterou by měl někdo takový vliv. Jsem úplně jiný, všichni to vědí.
V čem?
Dokážu poslouchat trenéra, ale co se týče psychiky, tak jsem jiný. Já nemám talent, nikdy jsem ho neměl a dotáhl jsem to až sem. Ani táta neměl nějaké geny (první český profesionál v boxu). Jediné co tam je, tak je srdce a vůle. Šel jsem si pílí za svým. Platí, co nejde silou, jde větší silou - těžce na cvičišti, lehce na bojišti. Tyhle věci já beru.
Teď se o vás hodně mluví, pomůže to boxu v Česku?
Já si myslím, že to je pro box reklama celkově. To, že se mluví o nějakém Konečným, tak to je z části pořád o boxu. Pár děcek bude chtít začít, protože se vzhlédne, zvedne se základna, to je tutová věc. To je pro sport dobře.
Jaký život by se vám líbil, pokud byste nedělal box?
Strašně by se mi líbilo... Je to blbý, ale rád bych bydlel v nějakém prdelákově a mít svoji prošoupanou židli v hospodě, kde si nikdo jiný nesedne. Ještě nesedíte na židli a už tam máte pivo a zelenou. To je pro mě idylka, ale nemyslím, že bych tam seděl celý den. Jinak bych se věnoval rodině, protože jsem těžký rodinný typ. Tohle je můj sen, nestarat se a mít všechno na háku.
Takže ráno v pět vstát, sednout na traktor, zorat meze, ve tři píchačky?
Tak, tak, třeba něco takovýho (smích).
