Článek
K doktorům jít nehodlal, má z nich strach. "Šiša Pangma je nejnižší osmitisícovka, ale byla to nejtěžší hora, na kterou jsem kdy vylezl. Pravá noha je už v pohodě, ale levá zlobí. Když bude dál vyhnívat, k lékaři asi půjdu," říká jeden ze čtyřčlenné expedice.
Tak ubíjející výstup Jaroš, Zdeněk Hrubý, Petr Mašek a Martin Minařík nečekali. Cesta do výšky 8046 metrů alpským stylem bez kyslíkových přístrojů je dohnala na pokraj vyčerpání. "Vypadá to romanticky, že? Ale idyla to tedy nebyla," usmál se včera Hrubý u projektoru, kde se vysílaly unikátní snímky, které natočili.
Měl pravdu, pohled z vrcholu se rovná pohádce. Modré nebe, v dáli Čo Oju, na kterou po boku Jaroše vylezl na jaře i mistr světa v běhu na lyžích Martin Koukal, hned vedle nejvyšší hora světa Mount Everest. Idylka, pohodička, chce se říct. Jenže na Šiša Pangmu se horolezci moc nehrnou.
Výstup na vrchol byl dlouhý
Jen závěrečný výstup na vrchol trval šest dní. Lezlo se bez zajištění po stěně se sklonem 70 stupňů! Do ledu horolezci zasekávali přední hroty na mačkách u nohou a ruce sekaly dvěma cepíny.
Muži absolvovali i noční trmácení, během nějž je bičoval krutý vichr. Stalo se i to, že za celý den se nikdo ze čtveřice nemohl napít a najíst. "Nebylo prostě kam složit batoh, nikde žádná plošinka. Jediná chyba by na té stěně byla fatální," ví Jaroš.
Skupina měla i další velké trable. Problém se spaním se například řešil tři a půl hodiny trvajícím sekáním do ledu. Tak dlouho se pracovalo na vykutání místa pro necelý jeden stan a dvě malá místa pro sedící spáče. Anebo jiný den bivak pod ohromným serakem, horou z ledu a sněhu, která se mohla kdykoliv utrhnout a všechny pohřbít... "To by byl vážně pech," smál se Hrubý, jinak náměstek ministra financí Bohuslava Sobotky.
"Nikomu se pod serak nechtělo. To je vlastně místo pro sebevrahy. Tam by vše ale bylo alespoň rychlé, nic bychom necítili," pravil s černým humorem Jaroš. "Sranda byla pořád. Kdyby se sestřihalo video s našimi hláškami, vydalo by to na dobrou komedii."
Chce se vrátit na K2
Na vrcholu Šiša Pangmy se čtveřice rozhlédla 9. října. Že pod vrcholem zabloudili a vše si ještě nechtěně ztížili, tomu se již dnes smějí. "Martin Minařík nahoře vlastně nestál. Polehával, byl pěkně ,jetej'," dával k dobru Jaroš, který se dvakrát pokoušel o slovutnou K2. Nikdy neuspěl, pět jiných osmitisícovek ale zvládl. "Za rok bych se na ni rád vrátil."
