Článek
Ulevilo se vám, že už nemusíte odpovídat na otázky, kdy přijde první medaile?
(úsměv) Je to tak, teď už bude spíš mým úkolem ty medailové pozice obhajovat.
Hned po jízdě jste vystřihl radostné gesto. Už jste tušil, že jste předvedl medailový výkon?
Nevěděl jsem, jestli to bude stačit. Než výsledek naskočil na obrazovce, netušil jsem, jak to dopadne. Až když se tam u mě objevila dvojka, věděl jsem, že mám medaili.
Bylo těžké se oklepat po pádu hned při prvním skoku?
Nebylo to tak hrozné, trochu mě ten pád rozhodil, ale já se snažil soustředit na skoky a nepřemýšlet nad celou jízdou.
Dá se už teď říct, že váš odchod do zámoří k trenéru Petrenkovi byl dobrým krokem?
Jsem rád, že jsem ten krok udělal. Ale ta medaile nepřišla jen kvůli té změně, projevila se práce všech lidí, kteří se kolem mě pohybovali od chvíle, kdy jsem se naučil bruslit.
Chválil vás Petrenko?
Bylo na něm vidět, jak je spokojený. Byl rád, že jsem se nepodělal a šel jsem do všeho, co jsme si naplánovali.
V čem jste pod Petrenkem zaznamenal největší posun?
Určitě v piruetách a celkově v pohybech při bruslení.
Mrzí vás, že jste nemohl usilovat i o skalp sedminásobného mistra Evropy Jevgenije Pljuščenka, který po krátkém programu odstoupil?
Trochu jo. Ale on se vrátí, doufám, že si s ním ještě zazávodím.
Už se v Brně slaví? Ve čtvrtek slavil ve sportovních dvojicích bronz tamní rodák Ondřej Hotárek reprezentující Itálii, dnes vy.
Zatím nemám zprávy, ale určitě bude, až v pondělí s Ondrou dorazíme.
I dneska budete slavit společně?
Chci se podívat na poslední skupinu soutěže žen, ta bude zajímavá a pak naše brněnské-židenické medaile půjdeme pořádně zapít.
Rodina je v Záhřebu s vámi?
Je tu sestra Eliška, která závodila, a táta, který ji trénuje. Máma mi volala hned po závodě a na tátovi bylo znát, jak je pyšný. Snad poprvé jsem ho viděl takhle naměkko.
