Článek
Co vás ke změně vedlo?
Říkala jsem si, že kluci jsou pro mě výhodná partie a po vzoru Zuzky Hejnové bych se za nimi mohla vytáhnout. Pravda je, že trénink je o hodně náročnější než dřív, a mám co dělat.
Nebojíte se, že vás vyšší tréninkové dávky zahltí?
To se uvidí. Nejsem přesvědčená, že kdybych setrvala tam, kde jsem byla doteď, mělo by to přínos. Jednu sezónu to může jít a druhou ne. Když se dívám nejen do olympiády v Soči, tak v tom vidím krok do budoucna.
Na druhou stranu se tento krok na prahu olympijské sezóny může zdát riskantním.
Jenže na co čekat? Řídila jsem se intuicí, trochu odhodlání mi dodal i psycholog, s nímž teď spolupracuju. Říkal, že by mi to mohlo pomoct, když budu mít zázemí, v němž se budu cítit dobře. Dlouho jsem to zvažovala, ale to rozhodnutí bylo srdeční záležitostí.
Hejnová od příchodu k mužům ani jednou neprohrála…
Opravdu smekám před jejím uměním, ale já asi neporazitelná nebudu. (úsměv) Pro mě by bylo fajn se udržet v celkovém pořadí Světového poháru do patnáctky.
Dal si při vašem příchodu trenér mužské reprezentace Rybář nějaké podmínky?
Určitě, musím chodit včas a nesmím zapomínat věci. Říkal, že nejsou žádný holubník a budu se muset přizpůsobit pravidlům, jinak mám smůlu. Byl na mě přísný, ale já ho chápu. On po nás chce profesionální práci, jakou dělá on.
Jak jste zapadla do mužské party, byla to velká změna?
Byla. Ale ta parta je bezvadná, přijali mě mezi sebe a jsou na mě hodní.
Rozmazlují vás?
Ptají se, jestli nepotřebuju pomoct s taškou a tak. Pak přijdu domů a čekám, že přítel mi taky přiběhne hned pomoct. (směje se)
