Sáhla jsem si na úplné dno, bylo to o život, přiznala po zlaté trojce Sáblíková

Bolí mě nohy, ale jsem hrozně šťastná. Ireen jela hodně dobře, dokonce vím, že ve třetím nebo čtvrtém kole zrychlila, což mě dost překvapilo. Pak bylo těžké ji dojet.

To svědčí o dobrém tréninku, najeli jsme hodně rychlých kol a jak jsem s tím minulé dny po nemoci bojovala, tak jsem s tím dokázala zabojovat i při závodě. Předposlední kolo rozhodlo.

Musím to v tom předposledním kole zkoušet, protože já nikdy nerozjedu první kola tak rychle jako ona. Mám ten závěr trochu rychlejší, ale začátek rozhodně ne.

Když jsme jely poslední rovinku, než nám zazvonily. Ireen tehdy jela s jednou rukou podél těla a já ještě s oběma na zádech. Cítila jsem, že ji o něco málo odjíždím. Tak jsem si řekla: „Teď nakopnu tu malou zatáčku, snad tu velkou pak vydržím." Ale s Ireen člověk nikdy neví... V cíli z toho byl nakonec náskok 1,29 sekundy. Do toho předposledního kola a malé zatáčky jsem dala skutečně úplně všechno, bylo to o život, a pak jsem doufala, že tu velkou zatáčku projedu rychleji než Ireen. Když jsem z ní vyjela a viděla, že není vedle mě, říkala jsem si: „I kdybych tam měla dojít, tak už to snad bude dobré."

Snažila jsem se. Věděla jsem, že i kdybych ji neporazila, tak když budu pořád blízko ní, mělo by to stačit na pódium. I z taktického hlediska bylo důležité nenechat ji odjet.

Nešlo ani tak moc o kolik to bude, ale aby to vystačilo na placku. U zlata už je jedno, jestli je to o setinu nebo o dvě.

Ale do ní budu startovat až o půl desáté večer, to už jindy spím. Claudia Pechsteinová dnes zajela výbornou trojku, bude zlobit. A uvidíme, co předvedou domácí závodnice, protože Achtereechteová na trojce nestartovala, pošetřila síly. Nechci rozhodně říkat, že to mám v kapse, bude to velice těžké. I ten led je tu těžký, dvanáct a půl kola na něm bude bolet.

Musím říct, že jsem usnula až o půlnoci. V půl čtvrté ráno jsem byla zase vzhůru, ale po hodině jsem znovu usnula. A ještě jsem spala po obědě asi hodinku a půl. I když před samotným startem jsem byla velice nervózní, protože jsem přišla do šatny a ještě tam byly Rusky, které si nahlas povídaly a telefonovaly domů a celých deset minut, co jsem tam byla a převlíkala se, jsem se nemohla soustředit.

Šla jsem za trenérem Petrem Novákem a řekla jsem, že tam prostě nebudu. Měla jsem co dělat, abych se zklidnila, protože já bych je dneska nakopala. Většinou bývám v šatně skoro sama a v klidu, protože na led chodívám mezi posledními. Teď tohle ruské představení.

Super. Každá placka z mistrovství světa je skvělá, a když je zlatá, je to krásné.

Každá je cenná. Ale samozřejmě na té pětce jich mám víc. Takže tahle, z trojky a navíc po takovém souboji s Ireen, je to pecka.

Unavující... Ne z těch zlatých, ale jsem fakt hodně unavená.

Ne, trenér říká, že budu rozjetá. Snad má pravdu, jako vždycky.

Ten se jede už od šesti hodin, pětka od půl desáté, nemá smysl, abych tu dvě a půl hodiny čekala. Na dálku budu fandit Karolíně Erbanové, budu se koukat na televizi, ale myslím, že budu radši odpočívat.

Než vyjdu z páteční dopingové kontroly, než uděláme masáž, dáme večeři, chvilku to potrvá. Zabodnu to do postele kolem půlnoci, budu spát hodně dlouho, tak snad vydržím. Nic jiného mi nezbude. Něco snad naspím i po obědě, a večer snad budu fit.