Článek
Jak to s vámi aktuálně vypadá?
Nic moc. Pořád to bolí jako čert. Už jsem ale minulý týden začal trénovat s brokovnicí. Největší problém je ji rychle zvednout a založit. To trpím, ale je to lepší a lepší. Zatím bych to ale střílením moc nenazýval, spíš pokusem o střílení.
Takže žádný konec kariéry?
Rozhodl jsem se, že zatím ne. V téhle sezóně to ještě zkusím. Podle toho, jak budu vypadat výsledkově, se rozhodnu dál. V královehradecké Dukle ale už pomáhám s tréninkem mladých.
Kolik ran denně odstřílíte?
Málo, jen kolem stovky. Musím po určitých sériích odpočívat, abych ruku a rameno zbytečně nepřetížil. Nejsem typ, který do sebe narve prášky proti bolesti. To není řešení. Doma si pak večer lížu rány (smích).
Sto ran denně se vám zdá málo?
V tomhle období by jich mělo být mezi dvě sta padesáti až třemi stovkami denně. Samozřejmě střílíme i podle toho, co počasí dovolí. Začátkem března pojedeme na soustředění do Itálie, kde by se měly odstřílené objemy výrazně zvednout a přijít by měla i kvalita.
Kdy se chcete vrátit do kolotoče závodů?
Koncem dubna, kdy jsou na programu nominační závody. Na nich bych si chtěl vystřílet účast na dvou zbývajících červnových závodech Světového poháru v San Marinu a Baku, a na červencovém mistrovství Evropy v Lonatu. Zabojuji o to!
