Článek
Martina Sáblíková s medailemi z MS v Koreji
Dvě medaile, šesté místo Martiny Sáblíkové. Těsně za medailemi zůstala Karolína Erbanová a k tomu nadějná vystoupení mladých závodnic Nikoly Zdráhalové a Elišky Dřímalové. Splnil světový šampionát v Kangnungu vaše očekávání?
Určitě, s výsledky jsem spokojený. Přivezli jsme zlato a stříbro i další dobrá umístění. Není důvod být s něčím nespokojený.
Ale při zlatém závodě na pět kilometrů jste jednu chvíli křičel a gestikuloval víc než jindy...
Zatrnulo mi, když třetí kolo jela přes třiatřicet sekund. To si dovolit neměla, tak jsem musel udělat pořádek (úsměv). Ona se na mne dívá už při výjezdu ze zatáčky, máme svoji komunikaci. Křičím a ukazuji na prstech. Mám jich sice deset, ale někdy to vypadá, že jich je dvacet, ale ona ví, co ukazuji, když mě neslyší. Ukazuji, jak má jet technicky, nebo aby se zvedla, když má nízké postavení, jak má najíždět nebo vyjíždět ze zatáček, je toho hodně. Někdy používám i nespisovné výrazy (smích), ale to žertuju. Martina hned zareagovala a vyhrála.
Pořád prožíváte medailové ceremoniály?
Pochopitelně, to nezevšední. Jak jsem byl z té pětky vyřvaný, zjistil jsem, že místo zpívání hymny vydávám hrozné skřeky, tak jsem si zpíval pro sebe. I slzička ukápla.
Mění se výrazně její soupeřky?
Některé jsou stálé, ale každý rok přicházejí nové. Objeví se mladé závodnice, něco zajedou, a zase zmizí, jen Martina zůstává... Třeba Holanďané staví na některé tratě specialistky, na pětku si jedna závodnice vyjede na jejich šampionátu účast na mistrovství světa, a pak už nikde jinde nestartuje a chystá se jen na šampionát a na Martinu. Letos jim to nevyšlo. Překvapila ale za týden pětačtyřicetiletá Claudia Pechsteinová, která vynechala na šampionátu trojku, připravila se na pět kilometrů a zajela skvělý čas, za který brala stříbro.
Martina Sáblíková vytvořila ziskem zlata nový rekord šampionátů na jednotlivých tratích. Má jich třináct, z toho devět na pět kilometrů, i s víceboji pak sedmnáct nejcennějších kovů. Mělo její rekordní zlato nějaký ohlas?
Docela dobrý. Chodilo za mnou víc gratulantů než jindy. V první chvíli jsem si neuvědomil proč, pak mi to došlo. To je přeci úžasný rekord. Důležité je, že Martina má stále motivaci, chce být pořád nejlepší na světě, a je živým důkazem, že to jde. Uvidíme, jak dlouho se jí to bude dařit. Dnes už je to o setinkách sekundy a ve výhodě jsou závodnice, které mají „svoje" dráhy. Jinak Martina má potenciál vyhrávat ještě deset let. Samozřejmě pokud bude zdravá.
Za rok se na oválu v Kangnungu bude závodit o olympijské medaile. Co vám šampionát ukázal z tohoto pohledu?
V první řadě, že Korejci jsou připravení. Až na drobnosti je upravené i okolí sportovišť. Organizace byla výborná. Viděli jsme také budoucí olympijskou vesnici, jejíž dostavba finišuje. Co se týká haly, je na vysoké úrovni a led byl velmi dobře připravený, na dráhu u moře, tedy v nížině, velice rychlý. Fantastičtí byli i diváci. A k tomu ty dvě medaile, které bychom za rok také brali.
Testovali jste například i korejskou kuchyni?
Samozřejmě je i jídlo důležité, abychom věděli, čeho se vyvarovat. Kuchyně je jiná, než jsme zvyklí. Hodně tam používají chilli papričky, takže jídla jsou velice pálivá. Já jsem je vyzkoušel, protože mně to chutná, Martina se pálivým jídlům vyhýbala.
Čekají vás ještě dvě velké akce v březnu. Nejprve světový šampionát ve víceboji v Hamaru a pak finále Světového poháru ve Stavangeru. Jak dlouho budete bez ledu?
Minimálně do pátku. Ale mrzí mě to. Potřebovali bychom trénovat, či spíše pilovat některé věci. Třeba na trojce vidím, že Martina jezdí moc daleko od špuntů, dělících dráhu. Ono se to nezdá, ale jsou to centimetry, které pak chybí třeba ke zlatu. Jenže dokud nebudeme mít svoji dráhu, nemáme šanci to trénovat. Nikde mi nepovolí, abych si na oválu rozestavěl špunty a Martina si hodinu trénovala nájezd a výjezd ze zatáčky, když tam jezdí i další závodníci.
Kdy se tedy dostanete na led?
Než odletíme do Hamaru, pojedeme trénovat do Inzellu, nejspíš už v pátek, ale nejdéle v neděli.
V Hammaru českou ledovou královnu čeká obhajoba vícebojařského zlata. Na evropském šampionátu prohrála s Ireen Wüstovou. Chystáte odvetu?
Jsme nohama na zemi. Letos Martina na Ireen na kratších tratích nemá. Ta je rychlejší na pětistovce i patnáctistovce. Trojku mají vyrovnanou, ale Ireen všechny tři letos vyhrála. Na pěti kilometrech se ztráta už dohnat nedá, ale věřím, že druhá Martina bude.
Finále Světového poháru se jede o týden později ve Stavangeru. Loni jste finále nejeli, co letos?
Je to týden po sobě a nijak daleko od sebe. Pokud bude Martina zdravotně v pořádku, tak pojede, i když jedenáctý triumf ve Světovém poháru už má jistý, a nemusela by.
Tím sezóna skončí, nebo počítáte v létě opět s cyklistickými závody?
Uvidíme. Martina potřebuje dovolenou, jet k moři a do lázní. Letos jí ten prostor na pořádný odpočinek dám, i když vím, že ona si bude údržbu kondice dělat sama. Co se týká kola, mám sice informace, že profil časovky na mistrovství světa v Norsku bude hodně kopcovitý, což by jí mělo vyhovovat. Navíc jí může zdárně sekundovat Nikola Zdráhalová. Nechám to na Martině, ať se rozhodne. V květnu nebo v červnu se rozhodne. Samozřejmě máme v paměti, že nás čeká olympijská sezóna.
