Tak se píše historie. Čech se stal nejsilnějším mužem Evropy

Určitě! Titul mě těší o to víc, že Česká republika není zatím tradiční strongman zemí jako třeba Island, Rusko a Ukrajina. Těší mě vidět vzrůstající zájem v Česku o tento krásný sport i díky mně. Bill Kazmaier (bývalý americký strongman - pozn. red.) mě dokonce nazval ambasadorem "stopětky" nejen u nás, ale i ve světě. Takže ano, mám radost i z překonání této mety.

Závody byly velice dobře zorganizované a velice náročné. Odehrávaly se na přímém slunci při teplotě asi 38°C ve stínu. Naštěstí tato část Ukrajiny je známá tímto podnebím, a tak jsem se na to doma připravoval. Snažil jsem se znepříjemňovat si tréninkové podmínky a simulovat jejich obtížnost. Trénoval jsem venku při těch největších vedrech a sázel na odolnost, kterou si tím vytvářím. Zatímco ostatní seděli na pivu anebo se chladili u vody, já jel své nejtěžší tréninky. Tohle se mi vždycky osvědčilo - dřít více a tvrději než ostatní.

Konkurence byla velká. Hodně mě ohrožoval domácí závodník a pořadatel Valerij Gazaiev. Byl velice dobře připraven. Porazil mě na zdvihu obří jednoručky. A na kufrech mi ukázal, kde mám příště více makat. V ostatních třech disciplínách jsem ho ale deklasoval. Co se tyká polského závodníka Przemyslawa Marczewskiho, tak ten byl také velice dobrý, udělal ale pár taktických chyb a sám se odsunul na třetí místo a víceméně finále neohrozil.

Mrtvý tah mi vyšel, tam se šlo s 280 kily do minuty na počet opakováni. Nasázel jsem jich deset, a i když měli všichni podpůrný dres, já jsem si ten svůj zapomněl doma, přesto jsem vyhrál. Loglift, čili zdvih klády o hmotnosti 130 kilo nad hlavu mi také vyšel - potřeboval jsem 6 opakováni, ty jsem také udělal a držel vedení. Pak přišly zmiňované kufry - ty nemám rád. Přemístit dva kufry, kdy jeden váží 140 kilo a je opatřen madly bez rádlováni... tohle je doslova moje noční můra.

Všichni si přede mnou trhali mozoly do masa o sto šest. Popral jsem se s tím ale hezky a byl čtvrtý v této disciplíně. Pak přišla 90kilová jednoručka, ve které jsou Ukrajinci, troufám si říct, nejlepší na světě. Zvládl jsem ji hůře, než jsem chtěl, ale udržel jsem vedení. Nakonec přišel 160kilový atlasův kámen, kde jsme s Valerijem předvedli velké finále a za mocného hecování lidí jsem ho těsně porazil. Úžasný zážitek a nepopsatelný pocit.

Odměn bylo několik a začalo to u pořadatelů, kteří opravdu dělali pro závodníky první poslední. Vzali nás koupat se s delfíny, to byl velký zážitek, nebo do rozsáhlého aquaparku, kde jsme vcelku vzbuzovali respekt. No a jako vítěz jsem dostal s přítelkyní speciální dárek - parasailing. Nikdo mi neřekl pořádně, o co jde. Prostě nás dovezli na pláž a šli jsme na to. No a doma mě čekala samozřejmě hostina, velká oslava s rodinou i kamarády. Největší odměna je ale úleva po závodech a vědomí, že nemusíte tlačit na pilu a můžete zase pár dní cvičit jen tak, pro radost a z lásky k pohybu.

Závody jsou furt někde. Teď mě čeká Static Monster na Lokti - závod v mrtvém tahu a logliftu, kam jsou pozváni strongmani z celého světa. Přiletět by měli borci ze Singapuru, Íránu nebo Kanady. Rád bych tento závod vyhrál, tak uvidíme, jestli to bude v mých silách. V září mě pak čeká Arnold Classic.

Doufám, že ještě všechno. Rád bych se tím bavil do důchodu, i když takto, jak jedu teď, myslím hlavně intenzitu, lze vydržet, dokud drží zdraví. Rád bych vyhrál titul World Strongest Man a pak už jen pro radost občas vyhrál třeba znova v Austrálii nebo v Evropě.